Pamatujete si, kdy vaše fotografie vznikla?

Ano, bylo to třicátého listopadu minulého roku. Těsně poté, kdy policejní jednotka Berkut poprvé nečekaně rozehnala lidi na Majdanu.

Jel jste na Ukrajinu na vlastní riziko?

Poslala mě tam mezinárodní agentura, pro kterou už nějakou dobu pracuji. Nejdřív tam operovali pouze dva naši fotografové, ale poté situace zhoustla a vše nasvědčovalo tomu, že se bude dít něco závažného. Pak oslovilo vedení mě. Vědělo, že jako Čech umím trochu rusky a porozumím místní kultuře lépe než třeba kolega z Německa nebo Británie.

Jak se shání ubytování a zajišťuje technické zázemí v takto neklidné oblasti?

Agentura mi sehnala ubytování v hotelu přímo na Majdanu. Výhodou bylo, že když se něco dělo, mohl člověk vyběhnout ven a hned zareagovat.

Má mise trvala deset dní a musím říci, že celou dobu jsem spal oblečený s botami na nohou, abych případně ihned vyrazil do terénu. Stále bylo venku kolem minus deseti, já skoro nespal, takže to bylo opravdu dost náročné.

Jak vítězný snímek vznikl?

Ve čtyři ráno mi volal kolega, že do Michajlovského kláštera odcházejí lidé zranění na demonstraci, aby v něm získali azyl. Na církevní půdu si totiž vojáci netroufli. Protože to by pak měli celý národ proti sobě.

Běžel jsem tam a kolem klášterní zdi už proudili lidé. No a pod ikonami namalovanými na zdi šel zraněný člověk s obličejem plným krve. Stál jsem trochu dál, takže se mi podařilo spoušť zmáčknout jen dvakrát.

Filip Singer se zaměřuje na dokumentární tvorbu.

Filip Singer se zaměřuje na dokumentární tvorbu.

FOTO: Právo - Jan Šída

Víte, kdo to byl?

Ukrajinští novináři mi volali, když se dozvěděli, že jsem vyhrál prestižní soutěž s fotkou z Majdanu. Pak mi i psali, že ten chlapík byl nějaký stánkař z Majdanu, který tam zároveň protestoval. Policie ho strašně zmlátila a on byl v podstatě první krvavě zmasakrovanou osobou revoluce.

Místní média z něj pomalu udělala celebritu. Rád bych se s ním setkal, ale je otázka, jestli by o to stál. Paradoxně mě někdo dokonce nařkl, že celá kompozice byla uměle naaranžovaná.

Věděl jste hned, že ta fotka bude výjimečná?

Naprosto ne. Poslal jsem ji do agentury z chodníku. Ani nebyl čas ji pořádně upravit a oříznout. Vždy hrozí nebezpečí, že fotku tak zvaně proeditujete, tedy špatně upravíte. Jde doslova o vteřiny, musíte snímky co nejrychleji poslat do agentury.

Ta fotka mě trkla až v momentě, kdy bylo nutné vybrat nějaké práce pro Czech Press Photo.

Zažil jste nebezpečí?

U demonstrantů jsem se nesetkal ani s jednou averzí. Vlastně pouze jednou, na demonstraci na podporu prezidenta Janukovyče.

Stojím sám pod pódiem a říkám si, že to není přece možné. Padesát tisíc lidí a nikoho to nezajímá? Jenže pak mi došlo, že mluvčí nade mnou hřímá a kritizuje novináře. Najednou přišli dva kluci, a když poznali, že jsem cizinec, okamžitě mě vyvedli ven.

Jste už zavedený fotograf. Pomůže vám ocenění v něčem?

Do soutěže se hlásím deset let, nějaké ceny už mám, ale vždy si člověk řekne, že by bylo fajn získat fotku roku.

Zvedne vám to sebevědomí, protože Czech Press Photo je v Evropě respektovaná soutěž.