RECENZE: Proč se Plastici nebavili jako Stouni

Čím víc se cyklus blíží současnosti, tím tenčí je led, na který scenárista Pavel Kosatík s režisérem Robertem Sedláčkem vstupují. Paměť ještě tolik neselhává, a tak jsou kromě sporů o výklad událostí nasnadě i divácké dohady o věrohodnosti postav.

Nevyhne se jim ani sedmý díl. Je Havel v podání Marka Daniela plachý tak akorát, Jan Hájek jako Jirous dost prudký a proč je probůh Olga Havlová unylá? S každou větou či gestem číhá na herce bezděčná parodie, ale i kdyby se jí vyhnuli, nemohou překonat jistou umělost a vykonstruovanost, která z cyklu čiší.

České století vytrvale provází jednou více, jednou méně znatelný charakter jakési „oživlé“ historické diorámy, který vyrůstá už ze samého konceptu. Scénáře se spokojují jen s vhledem do zlomových událostí našich dějin, což většinou představuje pouhé dramatizování často jen volně propojených scén, a s vytvářením obrazu jako pozadí pro politické či filozofické diskuse. Čím blíž k současnosti, tím spíš tento filmařsky nežádoucí rys vystrkuje růžky, a nejen proto, že předobrazy máme ještě v živé paměti.

Kde jsou fakta známá, o to víc publikum 40+ pak postrádá i jiné tvůrčí záměry než školsky vyznívající snahu seznámit s fakty. Neboli hlubší smysl oněch českých „příběhů“ z minulého století a s ním i důvod cyklus sledovat.

Jak se ale podařil sedmý díl ve srovnání s předešlými? Proti minulému z roku 1968 zastihuje aktéry víc v obyčejných lidských situacích, ale knižním debatám a slovní vatě se přesto nevyhne. Jinak má stručně řečeno dva zásadnější momenty, kdy scénář zamířil o něco výš než obvykle, ale srazí je režie. Při seznámení Havla s Jirousem chybí Sedláčkovi větší cit pro rozpačitost a trapné zámlky a ostrou Havlovu diskusi o smyslu kultury, v které Daniel zazáří, kdoví proč zase provází dlouhé minuty nahota.

Režie však ubližuje i jinde. Například nad scénou, kdy filozof Patočka při dialogu s Havlem a Kohoutem otvírá paštiku, zůstává rozum stát, protože snaha, aby mu ta akce vydržela, dokud nepoví vše, co má na srdci, bije do očí i středoškoláka. Škoda o to větší, že Patočka tu v podání Františka Němce vychází ze všech osobností herecky nejlépe.