Proč jste si zvolili jako hlavní postavu komisařku Jeanette Kihlbergovou?

Sundquist: Když jsme začali psát, říkali jsme si, jaké budou asi vlastnosti našich hlavních postav. A shodli jsme se na ní. Potom jsme to dali číst našim kamarádům a ti nám řekli: Je to ok. Tak jsme v tom pokračovali.

Překvapil vás úspěch románu Vraní dívka?

Sundquist: Abych byl upřímný, nemysleli jsme na to. Existuje plno jiných starostí, třeba aby váš text nakladatelství vůbec vydalo. Jakmile byste myslel na slávu, nic dobrého nenapíšete. Musím ale říci, že nás úspěch naší knihy překvapil.

Eriksson: Byli jsme rádi, když se podle Švédské akademie krimi stala knihou roku.

Kdy jste si řekli, že začnete společně psát?

Sundquist: Jsme z malého města ležícího severně od Stockholmu, z party lidí zajímajících se o současné umění, o muziku. Nebyli jsme přátelé. V roce 2009 jsem se ale rozvedl a hledal nový způsob života. Tehdy jsem mu nabídl možnost společně psát. Bylo to čtyřicet stran, kterými vše začalo.

Eriksson: Hrál jsem se stejnou kapelou a maličko jsme i společně cestovali. Když mi dal těch čtyřicet stran, napsal jsem stejný počet a vrátil mu celý text. Začali jsme spolupracovat. Měli jsme každý vlastní jazyk, museli jsme vše spojit. A tak jsme přepisovali a přepisovali, třeba i desetkrát.

Jakou máte metodu společného psaní?

Sundquist: Na začátku si píšeme návrh jednotlivých kapitol a pak napíšeme každý jednu.

Eriksson: Dohodneme se, jaké postavy v knize budou vystupovat, a podle toho postupujeme.

Máte oba právo veta?

Sundquist: Ano. To pravidlo si držíme, když mluvíme o tom, co jsme už napsali. Ať už jde o větu, nebo celou kapitolu.

Eriksson: Jsou to dlouhé diskuse. Je důležité se shodnout.

Několik švédských autorů mi už řeklo, co pro ně znamenal rok 1986, kdy byl zavražděn premiér Olof Palme. Zmiňuje se o té chvíli i vaše hrdinka. Co se tak změnilo?

Eriksson: Když ho zabili, každý v té chvíli věděl, že se stalo něco mimořádného.

Sundquist: Společnost se úplně změnila. Třeba i pojetí bezpečnosti, a to nejen politiků. Změnily se i požadavky na jejich práci. Do té doby šlo jen o peníze.

Pane Sundquiste, máte punkovou skupinu I love you baby! Jerker Eriksson je jejím manažerem. Jak ovlivňuje muzika vaše psaní?

Sundquist: V muzice i v kapele musíte volit kompromis, aby basa a kytary dobře ladily. Řekl bych, že to platí i pro psaní. Malá kapitola je jako kytarové sólo, které musí do celku zapadnout.

Eriksson: Když píšete, musíte také držet určitou melodii. Jako v muzice.

Máte oblíbené autory?

Sundquist: Mám rád Kurta Vonneguta, Stevena Kinga, ze švédských autorů Harryho Martinssona, z českých třeba Milana Kunderu.

Eriksson: Jestli jsem přečetl nějakých pět detektivek, tak je to moc. Samozřejmě byl mezi nimi Sherlock Holmes. A z vám blízkých autorů to byl Franz Kafka.