S hosty festivalu se loučili také klauni Bolek Polívka a Jiří Pecha, hlavní aktéři Čekání na Godota Samuela Becketta, režiséra Zdeňka Černína a Městského divadla Brno. Právě této scéně připadla čest přehlídku letos uzavřít.

"Nejčastější připomínku, že se některá představení přehlídky překrývají, samozřejmě akceptuji. Každý má na názor právo. Ale právě tím se podobáme už i velkým zahraničním festivalům," brání se kritice ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman. "Nikdy se nedá stihnout opravdu všechno, je třeba vybírat si z programu podle gusta a podle sil."

Divadlo nebo lidová slavnost

"Loutkáři kolem Draku zůstávají takovým festivalovým přívažkem," řekla mi jeho ředitelka Jana Dražďáková. "Navíc část publika nám pohlcuje Open Air v ulicích a na náměstích. Tam mají studenti a batůžkáři divadlo zadarmo, a ještě u toho mohou pít pivo."

"V Hradci je přefestivalováno, chybí přísnější selekce zejména jeho zahraniční účasti. Hraje tady ten, kdo sežene peníze na letenky, a pak chybí řada dobrých věcí, které by na mezinárodním evropském festivalu měly být, ale soubory na letenky nemají, nebo jsou zvyklí, že náklady hradí pořadatelé. Musíme o tom společně přemýšlet," dodává dlouholetý umělecký šéf Draku a dnes jeho režisér Josef Krofta. "Na programu je rozhodnutí, budou-li příště v Hradci slavnosti divadla a piva nebo festival."

Morávek provokuje

Kdo přijíždí do Hradce Králové za divadlem, odjíždí ovšem nakonec spokojen. Téměř až v jeho závěru se objevilo nenápadné, ale nesmírně inspirativní představení Francouzsky Jeanne Mordojové Tři drobné mince, a také nadějná loutkařina vratislavských studentů z Polska a Sen noci svatojánské Wroclawskego teatru lalek.

Diskuse se strhla kolem Morávkovy Prodané nevěsty. Právě ona dokládá, jak živým organismem je divadlo. Pominu-li poťouchlé odstřely, premiéra nevyšla ještě stoprocentně. .

Festivalová uvedení, prověřená reprízami, byla jedinečná (pro děti v divadle, pro Hradečáky pod širým nebem). Zpřesnila se intonace, sarkasmy proti nenapravitelné české malosti. Ejhle, za všechnu chválu právě tento argument napovídá, jaký má Divadlo evropských regionů smysl.