A byl to návrat ve velkém stylu, i navzdory nepřítomnosti jeho charismatické bývalé ženy a bubenice The White Stripes Meg. Rozpad kapely, ke kterému došlo před třemi lety, totiž sledovalo mnoho fanoušků s překvapením. Koneckonců The White Stripes si v hudebním světě vydobyli významnou pozici.

V roce 2012 vydal Jack White sólový debut Blunderbuss a o dva roky později zabodoval s o poznání odvážnějším počinem Lazaretto. Některé písně z něho vyhlížely v živém provedení trochu jinak, nicméně atmosféra, ve které se nesly, posluchače absolutně vtáhla. Zběsilá kytarová sóla střídaly ještě zběsilejší houslové kreace a sem tam i dotek elektroniky.

Jack White je výrazná osobnost.

Jack White je výrazná osobnost.

FOTO: ČTK

Jack White s sebou vzal na scénu krásnou houslistku podmanivým hlasem, klasického bluesového bubeníka, multiinstrumentalistu hrajícího mimo jiné na mandolínu a teremin, i baskytaristu doplňujícího svým zaobleným zvukem Jackovu ostrou kytaru. Jako náhrada za nedávno nešťastně zesnulého klávesistu se představil Dean Fertita z kapely Qeens of the Stone Age, který již dříve s Jackem Whitem spolupracoval.
Dvouhodinový set byl složený z písní nových i starších, jak z Whiteovy sólové kariéry, tak z  působení v The White Stripes. Rozloučil se legendární písní Seven Nation Army a diváky rozhodně nezklamal.