Hlavní obsah

RECENZE: Absolutní Kronos

Novinky, Alex Švamberk
Praha

Kronos Quartet představuje kategorii samu pro sebe. Soubor zaměřený čistě na soudobou hudbu nejprve dokázal zpopularizovat desítky skladeb a do kontextu vážné hudby uvést i díla stojící mimo ni. Nakonec však vznik desítek dalších děl inicioval, takže se ve čtvrtek v pražském Rudolfinu nevracel do minulosti, i když vystupoval v rámci turné ke čtyřiceti letům existence.

Foto: Warner Music

Kronos Quartet

Článek

Vedoucí kvarteta David Harrington už předem avizoval, že se nemíní ohlížet, protože dnes vzniká tolik nové krásné hudby. [celá zpráva]

Program sestavený pro Prahu to potvrzoval, zazněla jediná starší skladba, hudba Clinta Mansela pro film Requiem For A Dream, která ukazovala, že Kronos má cit pro pohrávání si s náladami.

Úvod patřil velmi silnému a dramatickému Ahyem od Bryce Dessnera, který okamžitě připoutal svou naléhavostí pozornost a ukázal, že se večer ponese v temnějším tónu, i když odlehčení nechyběla.

Hned následující Death to Kosmische od Nicole Lizée ale ukázala, že kromě temných tónů si Kronos stále dokáže hrát. Skladba si pohrávala s hudbou ze sci-fi filmů padesátých let a zvuk smyčců, hrajících často banální melodie, doprovázely jednoduché hračkovité syntezátory svým pípáním a mňoukáním.

V …hold me, neighbor, in this storm… od Srbky Aleksandry Vrebalovové Kronos předvedl, jak citlivě dokáže interpretovat folklórní motivy, které skladatelka ráda využívá.

Kronos vytváří komplexní svět, který publikum vtáhl.

Úvod druhé části přinesl tři miniatury, zejména působivé bylo sevřené Tabú, i když silná byla i Last Kind Words. Pak ale převážilo opět temné ladění, závěr patřil Bombs of Beirut od Mary Kouyoumdjianové, kde hudba tvořila integrální součást s výpověďmi jejích příbuzných, kteří vzpomínali na libanonskou občanskou válku, jež je donutila emigrovat do USA.

Celý program, ve kterém opět nechyběla skladba od autora mimo oblast vážné hudby – ambientní Flow od Laurie Andersonové, ukázal šíři záběru souboru, aniž by působil roztříštěně. Kronos vytváří komplexní svět, který publikum vtáhl. Vyžádalo si hned čtyři přídavky, mezi nimiž zazněla i jedna úprava skladby od Sigur Rós.

Chyby koncert neměl. Podání bylo precizní, jako ostatně skoro vždy. A neobjevila se žádná kontroverzní úprava jako v případě skladeb Harryho Partche. Pamětníci by možná uvítali Hendrixovo Purple Haze, jenomže to už bychom chtěli moc, Kronos se nemůže současně ohlížet a dívat vpřed.

Po vystoupení Steva Reicha další mimořádný zážitek.

Hodnocení: 99 %

Reklama

Výběr článků

Načítám