Hlavní roli seržanta Wardaddyho hraje hvězda první velikosti Brad Pitt.

Co vás na této látce nejvíc upoutalo?

Především jsem fanouškem režiséra Davida Ayera. V jeho filmech, od Drsných časů až po Patrolu, vnímám postřehy, které přesahují ty mé. Věděl jsem, že bych se od něj mohl něco naučit, a to je pro mě nejdůležitější.

Dave prožil pozoruhodný život, strávil nějakou dobu i na atomové ponorce. Jeho bohaté znalosti armády a jeho respekt k ní mě přitahovaly. Přitahovaly nás všechny. Hned po prvním přečtení scénáře jsem věděl, že máme před sebou výjimečný a velice upřímný film.

Kdo je podle vašeho názoru Wardaddy, jaký je to člověk?

Je velitelem tanku, takže je v první řadě zodpovědný za posádku, musí se ujistit, že její morálka je na patřičné úrovni, že dokonale funguje – jako soukolí. Pokud jedno z koleček přestane fungovat, nikdo z nich se nevrátí domů.

Velitel tanku ale musí současně také sledovat bojiště, analyzovat veškerá rizika, protože válka je nemilosrdná.

Cítil jste vy sám povinnost chovat se při natáčení jako velitel?

Samozřejmě, celé natáčení bylo naplněné cennými poznatky o velení. Pokud jsme měli dělat kliky, vrhl jsem se na zem jako první. Na přednáškách jsem se snažil, abych si vše zapamatoval. Nikdy jsem nefňukal, nestěžoval si ani nedával najevo problémy, pokud to nebylo součástí výcviku, který nás měl sblížit.

Nejsem ani schopen popsat ten nezměrný respekt a obdiv, který jsme si ze setkání s válečnými veterány odnesli

Museli vědět, že dřu přinejmenším tak tvrdě jako oni, ne-li ještě intenzivněji. Bylo třeba udržovat atmosféru. To platilo bez ohledu na to, zda kamery zrovna běžely, či nikoli.

Jak jste spolupracoval s ostatními herci?

Natáčení nás hodně sblížilo. Nejsem zrovna upovídaný člověk, ale bylo nás tam pět zavřených v plechové bedně, a já byl nejstarší. Cítil jsem jako povinnost jednat s nimi otevřeně a na rovinu, protože někteří se teprve vyrovnávali s tím, co natáčení obnáší, a zjišťovali, jak si s tím poradí. A já jim fandím, protože filmový průmysl je velice neuspořádaný, zejména z pohledu současného mladého herce.

Z filmu Železná srdce.

Z filmu Železná srdce.

FOTO: Falcon

Mám o ně starost, protože je to vtáhlo a vypotřebovalo dřív, než dostali šanci se po herecké stránce skutečně vypracovat. Zejména potřebují vzít rozum do hrsti, mít pevné vedení, a naučit se, kdy říkat „ne“.

Ne je tím nejmocnějším slovem, jaké v téhle branži existuje, ale je současně slovem, které se naučíte říkat až za nějakou dobu. Občas se musíte umět bránit.

Přirovnal jste posádku tanku k rodině…

Ano, obnáší to spoustu dohadování, otravování, smíchu, pachů, blízkosti, intimity… Musíte vnímat náladu všech ostatních a vědět, co se kdo chystá udělat. A Wardaddy jakožto otec téhle rodiny musí vše řídit autoritativně, ale nikdy nezneužít důvěry. Nastanou chvíle, kdy je třeba brát a kdy naopak dávat, kdy povzbudit a kdy naopak pohrozit, všechno záleží na okamžité situaci.

Jak váš výkon ovlivnilo setkání s válečnými veterány z druhé světové války?

Viděl jsem z té pekelné doby fotografie a četl jsem knihy. Takže ocitnout se v přítomnosti těchto výjimečných mužů, kteří válku zažili a přežili a byli ochotni se s námi o své zkušenosti podělit, bylo poměrně působivé. Pomohli nám najít půdu pod nohama a nejsem ani schopen popsat ten nezměrný respekt a obdiv, který jsme si z našeho setkání odnesli. Doufám, že alespoň částečně bude z našeho filmu patrný.

Mohla natáčení navštívit vaše rodina?

Můj nejstarší syn se v tancích dokonale vyzná – do té míry, že když jsme na filmu začínali pracovat, vyzvídal jsem nejrůznější informace. Sám od sebe se o to už delší dobu intenzivně zajímá a má bohaté znalosti. Na natáčení jsem vzal svého pětiletého syna a tank ho ohromil. Ačkoli neměl žádné tušení, co je válka nebo jaký je účel tanku, okamžitě ho přitahoval. Myslím, že to je tím nevysvětlitelným zájmem, který v člověku obecně stroje vzbuzují.

Zvažoval jste v mládí někdy vstup do armády?

Ne, byl jsem příliš zbrklý, neměl jsem jasný cíl. Byl jsem příliš v pohybu a zajímal se spíše o poznávání. Teď, když vím všechno to, co jsem se při natáčení Železných srdcí dozvěděl, a když jsem všechny ty pozoruhodné věci prožil, mám obrovskou úctu k tomu, co naším jménem po těch mladých mužích a ženách žádáme. Velice je obdivuji.

Je ještě nějaký režisér, se kterým byste chtěl v budoucnosti spolupracovat?

Samozřejmě, v současné době existuje celá řada kvalitních režisérů, se kterými bych moc rád pracoval. Cením si těch, kteří mají osobitý projev, nacházejí nové způsoby využití svého média a mají velice jasnou vizi. Když se to tak vezme, svěřujeme se plně do jejich rukou.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: