„Nyní lidé z mnoha různých kultur s rozdílnou historií skládají nádhernou hudbu a já se dívám dopředu. Zajímá mě, abych zajistil, že Kronos vytváří repertoár pro budoucnost. Po čtyřiceti letech to vypadá, že každý skladatel, který pro nás něco nového složí, to vytvoří na základě skladeb, které už pro nás byly složeny dříve. Není to, že by skladatelé mezi sebou soutěžili, ale jeden od druhého se učí, co probíhá, a hudba se stává stále krásnější,“ vysvětlil houslista David Harrington volbu repertoáru.

„Je z čeho vybírat. A my jsme v Praze dlouho nevystupovali, několik let. Zdálo se nám, že nejdůležitější je sem přinést hudbu, kterou jsme tu ještě nehráli. O to se pokoušíme,“ dodal.

Harrington zavzpomínal i na své poslední vystoupení v České republice, které se odehrávalo za odlišných okolností. Hrál před dvěma lety v Ostravě pod širým nebem na festivalu Colours of Ostrava v bývalých železárnách.

„Bylo to úplně skvělé. Nikdy nezapomenu na tento koncert. Já nevím, jestli si pamatujete, co se na tom koncertu stalo. Měl jsem tam sólo a přitom se publikum úplně zbláznilo. Volal jsem své dceři a pak manželce, že jsem tak šťastný, že se to nestalo, když mi bylo dvacet jedna, protože by mi to vypadlo z hlavy a hůř by se mi to vybavovalo.

Pohladilo mi to ego, hrát pro publikum v Ostravě bylo nádherné. Když jsem udělal crescendo, tleskali, chtěl jsem dělat crescendo celý večer. Cítil jsem, že poslouchají a reagují jako velké publikum v Carnegie Hall nebo v jakémkoli jiném koncertním sále. Já to nevnímám odlišně z hlediska vztahu k publiku, i když okolnosti byly úplně jiné, lidé stáli. Možná bylo pro lidi těžší zachytit v hudbě každou drobnou nuanci, možná pro ně bylo těžší se koncentrovat, ale celkový tvar hudby tam byl a vnímali ho.”

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: