Když jste zakládali kapelu, napadlo vás, že někdy budete hrát v České republice?

Určitě ne. Sice jsme to chtěli dotáhnout co nejdál, na začátku si ale člověk dává menší cíle. Nejprve jsme chtěli turné po Austrálii, nahrávací smlouvu a manažera. Jdeme dopředu po malých navazujících krůčcích.

Nezaložili jsme Calling All Cars s tím, že chceme být neuvěřitelně slavní a hrát na stadiónech. Ale po jednom turné máte chuť na další a po první desce chcete nahrát druhou.

Až časem jsme začali mít o něco větší ambice. Pak už si přejete, aby ta deska vyšla nejen na kontinentě, ale i za mořem. Potom se chcete za to moře vydat i na koncerty a pak se tam třeba rozhodnete přestěhovat. Nakonec se z těch malých kroků stanou úžasné věci.

Proč jste se přestěhovali do Velké Británie?

V zásadě proto, že jsme podepsali nahrávací smlouvu u společnosti Cooking Vinyl a chtěli jsme hrát v Británii a Evropě.

Přesídlit do Británie nám přišlo vhod, zdálo se nám to jako dobrý nápad.

Chystáte se nahrávat?

Na písních pro novinku pracujeme neustále. Pokusíme se další album vydat, jak to bude možné. Během evropské zimy chceme věnovat víc času tvorbě. Také si ovšem odskočíme na malé prázdniny do Austrálie, kde bude zrovna léto.

Do Austrálie jste se vrátili letos v září jako předkapela Biffy Clyro.

To bylo úžasné. Hráli jsme s nimi v Austrálii už před několika lety a byl to fantastický zážitek, takže když jsme s nimi nyní mohli jet, neváhali jsme.

Naučili jste se něco od skupin, se kterými jste byli na turné?

Naučili jsme se všechno, co víme o koncertování. Už předtím, než jsme natočili první desku, jsme dostali šanci hrát s AC/DC, což byla neuvěřitelná zkušenost. Byli jsme úplně unešení. Od té doby jsme měli to štěstí, že jsme hráli třeba s Foo Fighters nebo Queens of The Stone Age, což je naše nejoblíbenější kapela.

Ze všech těch koncertů jsme se snažili vzít si, co nejvíc to šlo. Hlavní zjištění bylo, že nic nesmíte předstírat. Jde o to být autentický, pak vás lidi přijmou.

Turné s Foo Fighters bylo zatím nejlepší?

Hráli jsme na stadiónech, třeba před třiceti tisíci lidmi. To bylo neuvěřitelné. A měli jsme možnost se s nimi potkat. Jsou to skvělí chlapi.

Takže na stadiónech byste také hráli rádi?

Rozhodně. Chceme hrát pro tolik lidí, pro kolik to jen bude možné. Jsme šťastní i v klubech, ale když budu mluvit za sebe, nejradši bych hrál každý večer co největší koncerty. Bereme každou příležitost.