Článek
Teď ze svého tweetu posílá 21. prosince 2012, kdy by měl nastat konec světa, zprávy o životě a zážitcích s živými. Na halloween se totiž dostala na tento prokletý svět. Měla se hned vrátit, ale nějak se to zaseklo, a tak zřejmě vydrží až do onoho zániku.
Maddy však není svatoušek, a tak jí nemůže uniknout prdění, krkání, šťourání se v nose, šťáva z pindíků nebo krev z uražených rukou. Palahniuk zkrátka zůstává svůj, ovšem nyní z reálných důvodů. Svět odvrhl „rozmary nepovedených dobrodějů, které se proměnily v ideály příštích civilizací“, a zrodil se buranismus, celé mezinárodní náboženské hnutí založené na kanálním humoru a křupanském chování. Nikdo už není gay ani žid, ani nepochází z Afriky. Všichni jsou burani. A cestou k vykoupení je mluvit sprostě.
Pro upjatého čtenáře je to styl, při němž často neví, zda se má smát, nebo se pozvracet. Díky překladatelskému umu Richarda Podaného je to ale opět zážitek.
Sympatické je vnímání autorova obrazného vidění. Bez uzardění hledí na realitu života, v níž se v určité podobě nakonec stejně řeší, zda zvítězí dobro, nebo zlo, tedy nebe, či peklo. V tomto případě se ale ocitl tak nějak uprostřed.
Jeho největší ctitelé se už teď mohou těšit na desetidílný komiks s pokračováním Klubu rváčů. Vyjít by měl v květnu 2015. Uvidí se, jestli jde o nastavovanou kaši nebo o zážitek. Podobně jako to zjistíme po třetím díle Maddy Spencerové.