Jak zdůvodnil rozhodnutí předseda poroty Vladimír Karfík, chápal, že autor napsal román a ne monografii. Předal tak čtenářům zprávu o básníkově tajemství.

Dokázal velmi plasticky zpřítomnit vývoj české poezie první poloviny 20. století. A vystihl jeho touhu po svobodě, která se po odchodu do exilu v roce 1948 při vší tragičnosti jeho osudu uskutečnila.

Společnost Josefa Škvoreckého, která cenu uděluje, ocenila všechny finalisty. Stali se jimi Emil Hakl za prózu Hovězí kostky, Petra Hůlová za Macochu, Václav Kahuda za román Vítr, tma, přítomnost, Jan Němec za Dějiny světla a Lucie Tučková za knihu Suzanne Renaud.

Reiner, který převzal skleněnou cenu v podobě knihy bez obvyklé finanční dotace, s nadsázkou přiznal, že nominaci na jakoukoli cenu autor považuje za nesmysl, ovšem jen do okamžiku, než se tak stane. Vyjádřil radost ze cti, které se mu dostalo, a ocenil rovněž díla svých kolegů.