Nejen v tom, že zbourala mnohé plechové ohrady. Ale hlavně v tom, že Hrad naplnila přitažlivými akcemi, jimž nabídla historické prostory, jedny z nejhodnotnějších ve městě vůbec. A mnohé z nich byly k těmto příležitostem nově upraveny, doplněny novými stavbami. Dá se tedy bilancovat.

Zahrady zpřístupněny pro veřejnost

Nejprve snad urbanisticky - postupně se otevřely všechny zahrady kolem Hradu. Nejprve Královská, která byla propojena až k Belvederu, a to nejen v klasické trase komponované renesanční zahrady, ale ještě i níž po svahu, cestou kolem nového skleníku, postaveného podle návrhu Evy Jiřičné.

Skleníku, který skvěle charakterizuje práci své autorky - technický romantismus, tak mistrně souznící s exotickými rostlinami. Zvenku lze nahlédnout, že je to nejen místo zahradnické, ale i místo odpočinku, kontemplace. Samu cestu kolem skleníku a kolem Jeleního příkopu navrhlo D. A. Studio.

K otevření těchto prostor volně patří i rekonstrukce Lvího dvora, příjemné restaurace, která podle projektu architekta Josefa Pleskota oživila nádvoří a ještě dostala zahradní křídlo s prosklenou verandou na střeše, jednu z prvních hradních minimalistických staveb. A proti Lvímu dvoru doznalo proměny i strážní místo, které se změnilo v reflexně prosklenou strážnici, která má své dvojče u východního vstupu do Hradu, v ulici Na opyši. Je dílem Společnosti genia loci.

Velké plány byly i s Hradní jízdárnou. Její rekonstrukce se však zatím oddaluje, objekt dostal jen nové energocentrum s nově modelovaným komínem z ateliéru Ladislava Lábuse. Plánovala se i proměna za Jízdárnou rozložené tzv. Bažantnice, na jejíž novou podobu byla dokonce vypsána architektonická soutěž, jež však vyzněla do vytracena a na zdejších loukách se občas konaly rockové koncerty.

I tunel může být geniálním dílem

To všechno je jen předhradí, před Prašným mostem. Ten sám prodělal také výraznou proměnu, byť jen ve spodní části. Jelení příkop se stal po dlouhé době příjemným procházkovým místem, nastoupit se do něj dá už nad Klárovem, citlivě posazená pěšina umožnila vyhnout se dopravě na Chotkově silnici a pohodlně vstoupit do kdysi nepřístupné zelené enklávy.

A dál projít pod mostem novým průchodem, který dokazuje, že i nevelký tunel se v rukou dobrého architekta stává mistrovským architektonickým dílem - v tomto případě to bylo v rukou J. Pleskota.

Tak, jako lze obejít po celé délce severní části Hradu, lze projít po celé délce i jižní, kde se návštěvníkům otevřely nádherné ukázky komponovaných zahrad první třetiny dvacátého století - zahrad, jejichž návrh je dílem Josipa Plečnika.

Nabídly se tak nejen oslnivé výhledy na Prahu, ale také pohledy na klasické architektonické prvky sloupů, váz, obelisků, kolonád... Zahrady se staly jedním z významných exponátů Plečnikovy výstavy, kterou Hrad uspořádal - v sérii velkých výstav věnovaných architektuře, mezi nimž jistě stojí za připomenutí i soubor 10 století architektury.

Architektura nebyla na Hradě v pozici návštěvníka trpěného, ale vítaného - dá-li se vůbec mluvit o návštěvníkovi... Vždyť již před tím se tzv. Rothmayerovo křídlo pod Plečnikovým Býčím schodištěm zavedlo jako výstavní prostor architektury.

Rozpačitý Bořek Šípek

V samém prostoru Hradu nejsou úpravy tak nápadné. Byla otevřena tzv. císařská konírna (rekonstrukce podle projektu Jindřišky Crickettové), příjemně komorní výstavní sál.

Byla proměněna Hradní obrazárna - což je možná počin, nejvíce vzbuzující pochybnosti. Původní úprava ze 60. let od proslulé trojice architektů Cubr, Hrubý, Pokorný poskytovala obrazům světlý prostor, který byl propojen velkými severními okny k Jelenímu příkopu a který měl v sobě noblesní velkorysost.

Současná podoba, jejímž autorem je Bořek Šípek je poněkud temná, příliš uzavřená, příliš "kabinetní", s Hradem a jeho architekturou ji nic nespojuje. I když k dobru lze přičíst otevření průhledu na zbytky kostela Panny Marie ve stěně v průchodu na IV. nádvoří.

Od Bořka Šípka jsou i markýzy nad vstupy jak do obrazárny, tak do hradních kanceláří. Jejich postmoderní rozlet je dostatečně provokativní, ale do podstaty Hradu nezasahuje a má spíš dekorační charakter. A dekorace se dají případně i vyměnit.

Významnou proměnu prodělalo Jiřské náměstí za katedrálou, kde nové vydláždění a celková nová úprava parteru, podle návrhu architektů Petra Hájka, Jana Šépky a Tomáše Hradečného, po mnoha letech ukázaly půvaby tohoto prostoru, kterému vévodí ojedinělý katedrální závěr. Ten dostal, spolu s celou katedrálou nové osvětlení, jehož koncepce je dílem Ladislava Monzera.

Ve východní části hradu byl, ovšem pro provozní potřeby, rekonstruován palác šlechtičen (projekt Petr Malínský a Richard Doležal, Studio DaM). Bývalý Dům čs. dětí zůstal na štěstí bez vnějších stavebních úprav (představuje jednu z kvalitních ukázek aplikace bruselského stylu do historického prostředí), změnil jen účel. Uplynulých 13 let architektuře Pražského hradu v naprosté většině případů výrazně prospělo.