Článek
Vladimír Kokolia je zkušený malíř, který ví, co chce a jak dosáhnout žádoucího uměleckého výsledku. Dá se říci, že svou cestu již našel, ale stále je na ní schopen nalézat něco zajímavého a originálního. Navíc umí své vize smysluplně přenášet na plátno.
Pokládá barvy tak, jak padá na vlhkou zem podzimní listí. Miluje barvy, chce je dávat na odiv a hlavně je proplétá mezi sebou, odhaluje abstraktní krásu pronikajících se linií. Některá plátna vypadají jako maskovací vojenské kamufláže. Aby si jejich estetický dopad mohl člověk naplno vychutnat, musí celek vnímat z odstupu.
Hana Pýchová volí mnohem širší spektrum výtvarných prostředků. Používá černý pigment na pauzáku a touto metodou vytváří siluety přízračné krajiny. Vysokonapěťovou kresbou na filmu prohledává možnosti barvy a světla v prostoru. Miniaturními skulpturami semen rostlin z porcelánové hmoty se zamýšlí nad postmoderním výkladem přírody, lépe řečeno její podstaty.
Hana Pýchová experimentuje s vysokonapěťovou kresbou na film (Hana Pýchová, Krajiny, rostliny, hvězdy, 2014)
Zdá se, že abstraktní vizuální umění je schopno daleko lépe vzít na sebe břemeno estetického přenosu z díla na smysly člověka. Tím, že jitří naše fantazie a v podstatě tlačí člověka k tomu, aby si hledal a posléze i nalézal svá vlastní vysvětlení. Nevede nás, spíše rovnou hodí do proudu.
Pýchová i Kokolia těchto možností využívají k tomu, aby si abstraktní vizualitu přizpůsobili podle svého nejlepšího uměleckého vědomí.
| Vladimír Kokolia, Hana Pýchová: Cesty do polí |
|---|
| Východočeská galerie v Pardubicích, do 16. listopadu |