V městečku Dundalk, padesát mil severně od Dublinu, se narodila v jednadevadesátém a brzy dosáhla národního věhlasu. Do Spojených států se poprvé vypravila ve čtyřiadevadesátém, aby již dva roky poté doprovázela zpěvačku Celine Dionovou na turné a představila se na olympijských hrách v americké Atlantě.

Debutové album Forgiven, Not Forgotten (1996) je dodnes jedno z nejlepších, pod jaká se tři dámy a jeden pán podepsali. O dva roky později vyšla deska Talk Of Corners, která popularitu skupiny upevnila. Srovnatelný počin se jim narodil ještě před čtyřmi lety na studiovce In Blue. Novinka Borrowed Heaven takových kvalit ale nedosahuje.

Jako většina nahrávek skupiny, pohybuje se i tato na pomezí popu a rocku. Keltské kořeny Andrey, Sharon, Caroline a Jima Corrsových lze sice sotva přehlédnout, jenže použity jsou jen jako ozdobné ornamenty.

The Corrs mají namířeno do hitparád a do všech soutěží v prodejnosti. Proto upřednostňují dobrý (rozuměj obvyklý) melodický nápad, mnohdy klidně laciný a omšelý. Bohatství v možnosti zdůraznit keltského ducha se dobrovolně vzdali. Proto znějí trochu jako švédská Abba, blahé paměti.

Borrowed Heaven je nablýskané album s pevným skladatelským základem. Nejjasnější momenty (písně Summer Sunshine, Angel, Borrowed Heaven) ty průměrné převyšují. Jemně je použita elektronika, ku škodě ale pomálu flétna či akustické nástroje.

Typická fanouškovská deska. Žádné velké experimenty, jen aby se příznivec nevylekal a nezanevřel. Působí dojmem, jako by měla ještě něco přinést, jenže zůstala polovičatá. Po čtyřech letech studiového mlčení asi nebyl správný čas pro hledání svěžesti a kouzla. Přesto novinka nikoho neurazí.

The Corrs: Borrowed Heaven
Warner Music, 45:17