Čím si vás příběh muže, který byl jako řidič sněžného pluhu vyznamenán titulem Občan roku, a pak zabíjí jak na běžícím pásu, získal?

Určitě ne klimatem, v němž se odehrává. Natáčení v osmadvaceti stupních pod nulou není zrovna zábava. Všimněte si, že někdy máme úplně nehybné tváře: to proto, že jsme s nimi mrazem vůbec hýbat nemohli. Ale je to můj čtvrtý film s Hansem P. Molandem, to nelze odmítnout.

Řídil jste v těch obrovských závějích sněžný pluh sám?

Ano, a dokonce jsem v titulcích uveden jako řidič-kaskadér.

Jak se vyvíjela vaše spolupráce s režisérem Molandem?

Začali jsme spolu pracovat před dvaceti lety na filmu Zero Kelvin, pak přišel Aberdeen, Bezva chlap a teď Boj sněžného pluhu s mafií. Řekl bych, že to je skoro jako milostný vztah – začínáte nenápadným mazlením a nakonec je to jako staré manželství. Už spolu nemusíme mluvit, protože víme, co si ten druhý myslí. Naprosto mu důvěřuji, vím, jak přemýšlí, a on ví, jak přemýšlím já. I když jsme dost jiní. On je extrémně pomalý, já toho řeknu za patnáct sekund víc než on za patnáct minut. Pravda je, že on nejdřív přemýšlí a pak mluví, já někdy naopak…

Co jste si pomyslel při čtení scénáře?

Vůbec jsem si nedovedl představit, co to bude za film. A Hans mi to nedokázal vysvětlit. Trochu jsem se bál, a on na to, že mu budu muset důvěřovat. Tak jsem to udělal.

Mohlo by se stát, že byste Molandovi nebo Trierovi odmítl roli?

Ne. Sice jsem před léty Larsovi odmítl Idioty, ale to byl film, který nepotřeboval mé kvality, a také jsem na něj neměl čas. Teď bych ani jednoho neodmítl, říkám ano, aniž bych si přečetl scénář. To byl případ Nymfomanky, nejdřív jsem souhlasil, pak četl.

A jaké jsou vaše konkrétní kvality?

Mám tím na mysli, že je obtížné mě obsadit do artového filmu. V takových nemůže hrát známý herec a předstírat, že je reálná osoba. Známá tvář může existovat až od určitého stupně fikce. Pokud točíte realistický film a obsadíte do něj De Nira, budou diváci prvních pět minut myslet na něj, ne na ten film. Tím neříkám, že jsem De Niro.

Je pro vás něčím důležité, že se ve filmu mluví o rozdílech mezi Skandinávci?

Není, je to reakce na to, když mi říkají švédská náplavo. Imigrace je téma skandinávské politiky, dokonce v poslední době posílilo, pořád se o něm diskutuje. Tím se ale myslí imigranti tmavší pleti. Postava, kterou hraju, je už velmi dobře začleněná v norské společnosti, což je zásadní i v tom filmu. Patří tam, je to ctihodný občan – a tenhle obrázek pak ničíme a narušujeme.

V poslední době jste natočil hodně filmů. Zbývá vám čas i na něco jiného?

Zdání klame. Je souhra okolností, že to, co jsem udělal za dva roky, má premiéru ve stejný čas. Ale je pravda, že běžně točím tři až čtyři filmy ročně, protože rád pracuju, je to mé normální tempo. Zítra můžu být mrtvý, tak ještě musím pár dobrých filmů udělat.

Máte štěstí na různorodé postavy. Je to náhoda, nebo váš výběr?

Výběr, jinak bych se strašně nudil. Rád pracuji s různými režiséry a pořád mě to baví. Až mě to přestane bavit, přestanu hrát.

Boj sněžného pluhu s mafií má hodně černý humor. Je to váš šálek čaje?

Obecně mám rád neuctivý přístup vůči politické korektnosti a všemu, z čeho si člověk může dělat srandu. Což je prakticky cokoli. Když jsem tenhle film viděl, ulevilo se mi, že to funguje. Ale přesto si pořád myslím, že je zvláštní, jiný než ostatní.

Na place jste se setkal s vynikajícím švýcarským hercem Brunem Ganzem. Jak on snášel sníh a mráz?

Myslím, že Bruno je na sníh zvyklý. Ale on a srbští herci museli v těch minus osmadvaceti nosit tmavé obleky, takže za dva dny už skoro umírali a tuhla jim zimou krev.