A většina diváků odcházela na výsost spokojena, soubor se dočkal ovací vstoje. Batsheva jim nabídla velkou podívanou. Vynikající skupinová čísla se střídala s odlehčenými až žertovnými pasážemi. A nechyběla ani obdoba reality show, když si na závěr první části večera tanečníci a tanečnice ze souboru našli své partnery mezi diváky a přivedli si je na pódium. Přesně v duchu jedné z idejí choreografa Ohada Naharina, že k tanci lze přivést každého.

Celková koncepce večera, ve které z pěti choreografií vytrhal jednotlivé části a promísil je odpovídala přesně tvrzení, že s už hotovými choreografiemi dále pracuje, boří je a zase z nich něco nového staví. Jednotlivé pasáže mu posloužily jako kostky lega, z nichž skládá nové stavby.

Skupinová čísla svou dramatickou silou musela zasáhnout každého, ať už to byla parafráze vojenského výcviku, kdy pološílený tanečník křičel na ostatní a oni vykonávali stereotypní pohyby nebo ještě vypjatější scéna, kdy všichni v půlkruhu ze sebe strhávali šaty a boty a házely je na doprostřed scény na jednu hromadu jako odsouzenci nebo vojáci, kteří je už nebudou potřebovat. A po nich vždy přišlo až shazující odlehčení, ať už v podobě kabaretní zpěvačky na chůdách - scéna jakoby inspirovaná pracemi Teatru novogo fronta -  nebo v podobě dvojice, která si pohrávala s až vulgární erotikou, kdy si partneři navzájem stylizovaně sahali do kalhot. Vysoké se mísilo s nízkým jako v postmoderních kolážích newyorského avantgardního židovského hudebníka Johna Zorna.

Skutečně to bylo jako desetiboj -jednotlivé disciplíny se střídaly a ve všech byly patrné kvality členů souboru. Přiblížení masám bylo zřejmé, o výlučném umění se hovořit nedá, byl to tanec pro širší veřejnost nabízející více poloh, aby si každý přišel na své, ovšem stále oplýval vysokou kvalitou, která daleko za sebou nechávala podbízivé show typu Lord Of Dance. Naharin nebyl prvoplánový, když si pohrával s pokleslými formami, tak ho až na pár výjimek nepohltily.

Naharin o souboru a choregrafii

Choreograf Ohad Naharin, z jehož prací je program Decathlon sestaven, představil skupinu slovy: "Je to juniorský soubor, ve kterém jsou lidé mezi 18 a 22 lety. Vybral jsem je z celé řady zájemců." Prozradil i kritérium, jímž se řídil: "Zajímá mě objevovat nevyužitý potenciál, který v sobě lidé mají. Má ho každý a máme ho, i když umíráme. Mě zajímá jeho velikost. Pro mě tančit znamená dostávat se do kontaktu s limity těla. Proto kolikrát vyberu do souboru člověka, který není tak dobrý, než někoho, kdo už má velké zkušenosti z jiných souborů."

Naharin připomněl, že juniorský a hlavní soubor jsou  těsně propojené: "Máme společné tréninky a mnoho tanečníků přišlo do hlavního souboru z Batsheva Ensemble."

Izraelský choreograf se také v pondělí seznámil s prostředím haly. "Představuje pro mě velkou výzvu. Zajímá mě vytvořit intimitu,  koridor ke každému divákovi. Je to jako pyramida. Její základnou je scéna a divák představuje její špičku. V Sazka Areně se pokusíme vytvořit 2000 takovýchto pyramid. Pro každého diváka jednu."  Rozlohy aréna se však nebojí: "V aréně budeme malí, ale je to úžasný pocit dívat se na malou sochu ve velkém prostoru, dává to prostor pro imaginaci." Prozradil také, co je základem:  Představení je o hlavně tom, co vidíme a trochu taky o tom, co slyšíme, není o moderní technice, jeho základem není laserová show nebo videoprojekce. Jejím srdcem je jazyk pohybu."