V listopadu vyjíždíte na Evropské turné, na němž zazní celé album Connected z roku 1992. Proč se k němu vracíte?

Vydáváme kolekci všech našich nahrávek. Je to sedm řadových alb a mnoho dalšího raritního materiálu. Turné je oslavou této události. Napadlo nás, že by bylo zajímavé přehrát naše nejoblíbenější album. Zazní skoro celé a k němu i další skladby.

Jak vzpomínáte na počátek devadesátých let, kdy album vyšlo?

Pro mě to byla zlatá éra rozvoje taneční hudby. Byla to doba hip-hopu, house music, rave, drum’n’bassu. Všechno se formovalo, byl to počátek rozvoje. Pohybovat se v té době na hudební scéně bylo vzrušující.

Bavila mě ta všudypřítomná invence a pestrost. A my měli úspěch. Zažíval jsem mnoho dosud nepoznaných pocitů. Každý den přinášel nové zážitky.

Jaká je podle vás taneční scéna dnes?

Je to celý vesmír. V devadesátých letech například měla taneční hudba jednu hitparádu. Dnes je jedna pro deep house, jiná pro tech house, dub step. Celkově jich bude aspoň padesát. Scéna je tak obrovská a rozmanitá, že to jde za hranice toho, co bych si kdy dokázal představit. Ale mně se to tak líbí. Kdo chce tvořit komerční hudbu, může, kdo chce dělat něco ujetého, může a ještě má prostor přežít.

Jak už jste zmínil, vydali jste kolekci Collected. Jaký je pocit, vidět veškerou práci kapely pohromadě?

Víte, že jsem ji ještě neviděl? Jenom na obrázku. Dnes není snadné fyzickou nahrávku od vydavatelské firmy získat. Moc se šetří. Když jsme vydávali záznam koncertu, dostal jsem CD, ale vinyl už jsem si musel koupit. A tahle kolekce bude celkem drahá záležitost. Nemohla byste se za mě přimluvit, aby mi jednu dali?

Ale upřímně, má pro mě obrovský význam. Díky ní jsem v sobě probudil mnoho vzpomínek a pocitů. Jsou tam kousky, které dosud nespatřily světlo světa. Nechtěli jsme, aby to byla jen sbírka hitů. A těším se, že někteří naši fanoušci konečně zjistí, že Connected nebylo naše první album. Kromě toho jsou na tom výběru i tři nové písně.

Co může fanoušky na vašich prvních albech z přelomu osmdesátých a devadesátých let zaujmout?

Dnešní hudba je tak naleštěná a perfektní, že mi chybí ostré hrany, které mívala. Věřím, že je najdou právě na nich.

Prý jste velký fanoušek koncertních prostor s dlouhou historií.

Ano, věřím, že je třeba je zachovávat. Víte, když jdete hrát do klubu a zjistíte, že tam kdysi hrál Jimi Hendrix, nadchne vás to.

Mám rád zdi, které byly svědkem všech těch úžasných kapel minulosti. Fascinuje mě, že absorbovaly všechny ty vibrace a pot. Baví mě představovat si, kolik lidí už tancovalo na té dřevěné podlaze. Myslím, že když se stane něco úžasného, zanechá to v tom místě otisk.

U hudebních sálů to znamená roky a roky dobrých vibrací. Je to jako hudební chrám. Mám rád třeba Academy v Brixtonu.