Napsal je psychiatr Jan Cimický, režíroval kontroverzní filmař-samouk Tomáš Magnusek, který opět pamatoval s rolí i na sebe, a před kamerou se objeví kromě Ivany Andrlové a Kateřiny Brožové v rolích lékařek i řada zvučných hereckých jmen, jako například Jan Tříska nebo Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Jenže jak se ukazuje, skutečnost, že role přijaly i vynikající herecké osobnosti, ještě není pro diváky zárukou kvalitního uchopení látky a realizace asi zajímavě formulovaného záměru (jinak si angažmá hvězd lze těžko vysvětlit).

Mezi pilotním dílem, odvysílaným loni na Primě, jímž seriál v pátek začal, a šestou epizodou s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkovou natočenou už pro Barrandov – mimochodem jedinou, kterou televize uvolnila pro novináře – se sice dá vytušit nějaký ten rozdíl ve výši investice, jenže ani snížení nákladů nemusí znamenat hned újmu. Jestliže tvůrci vědí, co chtějí, a znají řemeslo.

Pokud se dá u Stop života soudit z pouhých dvou epizod, autorům se moc nedaří, přičemž peníze s tím mají pramálo společného. Na přetrvávající základní nedostatky je kvůli tomu jen víc vidět.

Naivně a trapně

Stručně a přímo k jejich podstatě: Seriál by mohl nést i podtitul historky z ordinace, jenže bohužel i proto, že scénář až příliš staví na prvku vyprávění, zato dramatizace příběhů tvůrcům zřejmě zcela uniká. Jak v prvním, tak v šestém díle totiž tvoří kostru epizody pacientova zpověď, prokládaná retrospektivními vsuvkami – ty si však zachovávají silně ilustrační charakter a kvůli strojeným dialogům a až ochotnickému přístupu k inscenaci záběrů mnohdy bezděčně sklouzávají k trapnosti. Těžko přitom doufat, že čtyři díly mezi nimi budou mít výrazně vyšší úroveň.

Naturalistické a naivně natočené páteční scény ze života mladičké prostitutky sice vystřídá v šestém příběhu o neprávem pronásledované známé osobnosti kýčovitý melodramatický tón, ale skutečnost, že manželská dvojice Abrhám–Šafránková si umí i v takové situaci poradit a zachovává si šarm, celkově bídný dojem jen zmírňuje.

Magnusek sice s přenesením seriálu na Barrandov zřejmě opouští prvoplánovou provokativnost, ale bulvárního, voyeurského podtextu se nevzdal. Stopy života tak víc než co jiného připomenou jímavé příběhy z nejlevnějších ženských časopisů. Jenže zmíněné dvě seriálové epizody by bohužel neobstály ani jako literární povídky, na to se až příliš blíží pouhé anamnéze, odvyprávěné kolegům u kafe.

Všechny nedostatky ukazují především k Magnuskovi – spoluautorovi scénáře a celého projektu. Vždyť je to právě režisér, kdo zodpovídá za to, jaký text bude točit, a za úroveň jeho realizace, od přípravy záběrů až po práci s herci.

Ještě větší údiv než přítomnost hereckých hvězd budí fakt, že si televize Barrandov neumí svůj první seriál víc pohlídat a že právě začíná natáčet druhou řadu.