Hlavní obsah

RECENZE: Straussova Salome jako storka o domácím násilí

Právo, Radmila Hrdinová

Straussova Salome se na jevišti Státní opery pražského Národního divadla objevuje od listopadu 1989 již ve čtvrtém nastudování (včetně koncertního provedení). Jevištní podobu jí tentokrát vtiskl tým polského režiséra Mariusze Trelinského, který nezapře svou původní filmařskou profesi. Inscenaci staví jako výtvarný obraz s projekcemi a zrcadlovou plochou (v níž se ale z balkónu rušivě odráží dění v orchestru) a dokonce i návodně promítanými citáty z libreta.

Foto: Ilona Sochorová

Salome (Gun-Brit Barkmin) v inscenaci Mariuse Trelinského zneužívá její otčím Herodes (Jacek Laszczkowski).

Článek

Salome v jeho výkladu si z dětství nese trauma ze sexuálního zneužívání Herodem, což názorně předvádí scéna nahrazující její smyslný tanec pro Heroda. Tato Salome muže nenávidí a trýzní se sexuálními představami při zaznění hlasu Jochanaana, jehož režisér uklidil do orchestru, kde jeho part zpívá sólista „koncertně“ z not. Na jevišti ho nahrazuje jeho nahá inkarnace. Symbolický příběh Salome se tak smrskl na storku o domácím násilí. Tím spíš, když se dění záhy přesune z krematorně působící síně do moderní kuchyně, kde se hlavní postavou stává chlípný Herodes v černých boxerkách a rudém županu.

Režisér vede protagonisty k detailnímu neopernímu filmovému herectví, které se ale na velmi tmavém jevišti a v rozlehlém prostoru Státní opery ztrácí v nevýrazné titěrnosti. Především v případě titulní postavy je to škoda, protože německá sopranistka Gun-Brit Barkmin se v Praze profilovala v postavách Janáčkovy Emilie Marty a Brittenovy Gloriany nejen skvělým pěveckým, ale i hereckým výkonem.

Bohužel v Salome je vedena k herectví „pro první řady“ a její pro tuto roli útlý hlas zní v prostoru Státní opery ploše, s úzkými a místy až nepříjemnými výškami, bez straussovské barvy a vášně. Jochanaan Tomasze Konieczneho se nese z orchestru sice mocným hlasem, škoda, že jeho podobu nesmí pěvec dotvořit na scéně. Nejvýraznější postavou inscenace je tak hlasově i herecky zajímavý Herodes Jacka Laszczkowského.

Dirigent Heiko Mathias Förster má Straussovu partituru vystavenou promyšleně s postupnou gradací k závěru opery, pomalé tempo sice vhodně zvýrazňuje detaily, ale také postrádá napětí, dramatičnost i nezbytnou vášnivost. Nová inscenace Salome možná zaujme svým freudovským výkladem, ale do historie hudebně i jevištně objevných interpretací Straussova dramaticky vděčného titulu se zřejmě nezařadí.

Celkové hodnocení: 60 %

Richard Strauss: Salome

Hudební nastudování a dirigent Heiko Mathias Förster, režie Mariusz Trelinski, scéna Boris Kudlička, kostýmy Marek Adamski, světelný design Felice Ross.

Premiéra 23. října ve Státní opeře ND Praha

Reklama

Výběr článků

Načítám