Salome v jeho výkladu si z dětství nese trauma ze sexuálního zneužívání Herodem, což názorně předvádí scéna nahrazující její smyslný tanec pro Heroda. Tato Salome muže nenávidí a trýzní se sexuálními představami při zaznění hlasu Jochanaana, jehož režisér uklidil do orchestru, kde jeho part zpívá sólista „koncertně“ z not. Na jevišti ho nahrazuje jeho nahá inkarnace. Symbolický příběh Salome se tak smrskl na storku o domácím násilí. Tím spíš, když se dění záhy přesune z krematorně působící síně do moderní kuchyně, kde se hlavní postavou stává chlípný Herodes v černých boxerkách a rudém županu.

Režisér vede protagonisty k detailnímu neopernímu filmovému herectví, které se ale na velmi tmavém jevišti a v rozlehlém prostoru Státní opery ztrácí v nevýrazné titěrnosti. Především v případě titulní postavy je to škoda, protože německá sopranistka Gun-Brit Barkmin se v Praze profilovala v postavách Janáčkovy Emilie Marty a Brittenovy Gloriany nejen skvělým pěveckým, ale i hereckým výkonem.

Bohužel v Salome je vedena k herectví „pro první řady“ a její pro tuto roli útlý hlas zní v prostoru Státní opery ploše, s úzkými a místy až nepříjemnými výškami, bez straussovské barvy a vášně. Jochanaan Tomasze Konieczneho se nese z orchestru sice mocným hlasem, škoda, že jeho podobu nesmí pěvec dotvořit na scéně. Nejvýraznější postavou inscenace je tak hlasově i herecky zajímavý Herodes Jacka Laszczkowského.

Dirigent Heiko Mathias Förster má Straussovu partituru vystavenou promyšleně s postupnou gradací k závěru opery, pomalé tempo sice vhodně zvýrazňuje detaily, ale také postrádá napětí, dramatičnost i nezbytnou vášnivost. Nová inscenace Salome možná zaujme svým freudovským výkladem, ale do historie hudebně i jevištně objevných interpretací Straussova dramaticky vděčného titulu se zřejmě nezařadí.

Celkové hodnocení: 60 %