Román se odehrává během několika desetiletí dvacátého století ve vesnici u Žluté řeky, kde byl převýchovný tábor. Co pro vás tento veletok znamená?

Pocházím z vesnice v provincii Che nan, kterou řeka protéká a pro život má obrovský význam. Žlutá řeka změnila mnohokrát svůj tok a pomalu vysychá. Všechny povodně a katastrofy, které způsobila, ji tak vysílily, že už nemá tolik vody a síly. Má pro nás obrovský kulturní význam, váže se k ní bohatá historie.

Která tradice nebo umělecký styl čínské literární tvorby vás nejvíc oslovuje?

Ta část, která se vyznačuje bujnou představivostí nebo fantazií. Má nejoblíbenější klasická díla jsou Putování na západ nebo Opičí král. Mám rád román Sen v červeném domě, který si užívám z jazykového hlediska. Příběh mě nijak neuchvacuje, ale jazyk je nádherný. Miluju také divadlo. V Číně existují různé školy a zrovna v Che nanu máme tradici lidového divadla.

Praha je pro nás prostor Haška, Hrabala, Klímy, Kundery.

Vzpomenete si, kdy vám matka spálila první román?

Dnes jsem rád, že ho spálila. Byla by asi ostuda, kdybyste si ho přečetli. Určitě byste si řekli, že ten autor to nikam nedotáhne. Byl jsem mladý a říkal jsem si, že napíšu další.

Určitý čas jste strávil v armádě stejně jako nositel Nobelovy ceny Mo jen. Jak se díváte na jeho knihy?

Myslím si, že všichni, kdo přečetli jeho romány nebo povídky, musí uznat, že to je jeden z nejtalentovanějších čínských spisovatelů. Mám většinu jeho děl rád. Menší část je těch, která nepřinesla až tak velký zážitek.

Působíte jako profesor literární tvorby, přitom několik vašich děl, například právě Čtyři knihy, bylo zakázáno. Jak se žije v Číně autorovi mimo oficiální struktury?

Nyní jsem profesorem na Lidové univerzitě a můj plat je vyšší, než by byl plat spisovatele. Takže mám naopak volné ruce. Navíc akademická půda je pro spisovatele příjemný prostor, protože je tam důležité vzdělávání. Politika a ideologie tam až tak přítomné nejsou.

Ve svých posledních dílech jste se obrátil k nitru, k duši člověka. Co jste tam našel?

Zamotané klubko citů. Nedá se to dvěma větami popsat, ale existuje určitý společný jmenovatel, kterým je strach, nebo přesněji neklid. Ať už jste člověkem jakéhokoli světonázoru, ať vám jde o dobré bydlo, nebo jste bojovníkem za svobodu, vnitřní svět dnešního Číňana má rys určitého neklidu. Naše touhy a strach z toho, co jejich naplnění přinese. Tento dvojpolární vztah vnitřní neklid vytváří.

Přebíráte Kafkovu cenu. Co pro vás Kafka znamená?

Je pro mě důležitý, protože mi ukázal spoustu věcí. Díky němu jsem i hodně pochopil. Postupem času se mi stal největším soupeřem. Díky tomu, že byl velkou inspirací, jednou ze ctižádostí mé tvorby je snaha oprostit se od něho. Četl jsem ho, obdivuji ho, ale postupně ho svým způsobem zrazuji. Čínští čtenáři i spisovatelé si váží nejenom jeho a Prahy.

Pro nás je to prostor Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Ivana Klímy, Milana Kundery. Jsou to veličiny, kterých si vážíme a Česká republika a Praha je pro nás literární prostor s velkou inspirací. Čteme vás.