Jihlava nabídne zakázanou lásku k dětem i to, co Rakušané ukrývají ve sklepě

„Letošní festival vzdá skutečný hold autorské a nezávislé filmové scéně. Protože jestli se dnes někde koncentrují nezávislí tvůrci, jestli někdo či něco udává impulzy a umí rozvlnit dosti stojaté vody současné kinematografie, pak jsou to dokumentární filmy,“ uvedl ředitel festivalu Marek Hovorka.

Pro příklad nemusíme daleko. Jeden z dokumentů, které se objeví v Jihlavě, už donutil dva konzervativní rakouské politiky odstoupit z jejich funkcí. Za ukončením jejich kariéry stál snímek Ve sklepě režiséra Ulricha Seidla. Ptáte se proč? Filmař se totiž pustil do prozkoumávání sklepů, které jsou pro mnohé Rakušany evidentně místem, kde se oddávají soukromým zálibám, které by měly zůstat skryty. Kamera zde objevuje lovecké trofeje, hákové kříže, sado-maso a další „koníčky“.

V dokumentování kontroverzních témat ale rozhodně nezůstávají pozadu ani čeští dokumentaristé. Dalším počinem, který diváka nenechá v kině jen tak relaxovat, je Danielův svět Veroniky Liškové. Jeho hlavním hrdinou je student. Na první pohled normální, dokonce sympatický kluk, jenže je zamilovaný do osmiletého chlapce a těžko se vyrovnává s tím, že kvůli své orientaci nebude mít nikdy opravdový sexuální život ani rodinu.

A do odtajňování skrytých pravd se pustila i Libuše Rudinská, která se rozhodla točit oslavný dokument o jednom velkém českém hrdinovi Pavlu Wonkovi. Až během natáčení zjistila, že je vše jinak. V jeho rodišti prý lidé o něm nechtěli ani slyšet, a už vůbec ne mluvit. Proč, vám ukáže její nový dokument, který bude mít premiéru právě v Jihlavě.

Podobně konfrontačně laděný snímek Neznámé známé nabízí i režisér Errol Morris, který obratně a velmi ironicky konfrontuje vrcholného amerického politika Donalda Rumsfelda s psanými záznamy o jeho politické práci. Byl to totiž právě Rumsfeld, kdo byl ministrem obrany USA v době, kdy americká armáda zahájila vojenské operace v Afghánistánu a v Iráku.

A pokud vás zajímá spíše současné politické dění, například to na Ukrajině, budete mít možnost podívat se na události na Majdanu optikou hned tří autorů. Vybrat si můžete z následujících variant: snímek Euromajdan: Hrubý sestřih, který je jakousi mozaikou sugestivních pohledů a osobních příběhů, dokument Backstage revoluce Ondřeje Hrušky, který je surovou verzí událostí natočenou skupinou mladých Čechů, a nakonec film mladé ukrajinské studentky FAMU Anny Kryvenko Potichu jako kometa, který recykluje amatérské záběry z internetu a předkládá pomocí této koláže trochu jiný pohled na dění na ukrajinském Majdanu.

Hodně se čeká od režiséra Aleksandara Nikoliće a jeho snímku Srbský právník. Dokument odhaluje portrét muže, který obhajoval Slobodana Miloševiće i Radovana Karadžiće, tedy zločince, před nimiž za dřívějšího režimu sám prchal. Dokument tak vypovídá nejen o osudech bývalé Jugoslávie a o válečných zločincích, ale především o rozpadu osobnosti.

Mezi zahraničními hosty, kteří letos přijedou do Jihlavy, se budete moci setkat s uznávaným španělským režisérem Albertem Serrou, který minulý rok získal na filmovém festivalu v Locarnu Zlatého leoparda za film Historka o mojí smrti. Proslul také svým triptychem bezprecedentních adaptací Honor de cavalleria, Zpěv ptáků a Příběh mé smrti, ve kterých pracuje velmi neortodoxně s proslulými postavami Dona Quijota, Drákuly či Casanovy. Excentrický umělec tvoří téměř bez scénáře a jeho filmy jsou založeny na improvizaci a osvobození od narativních konvencí. Kromě filmové tvorby se věnuje i videoartu. V Jihlavě se s ním budete moci setkat na Masterclass a také zasedne v porotě Mezi moři, tedy soutěžní sekci o nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy.

Zajímavou postavou je i je ruský konceptuální umělec a aktivista Petr Pavlenský, který bude prvním hostem a lektorem inspiračního fóra. Upozornil na sebe akcí na podporu ruské punkové skupiny Pussy Riot. Pavlenský si na protest proti uvěznění členek této skupiny sešil rty a vyšel do ulic s transparentem „Vystoupení Pussy Riot jsou opakováním slavného vystoupení Ježíše Krista“. Policie Pavlenského zatkla a uvěznila jako psychicky narušenou osobu – po několika dnech ho nakonec propustila.

Jeho nejznámější performancí je „Fixace“ z roku 2013, při níž si na chodník moskevského Rudého náměstí přibil genitálie, aby tak demonstroval proti proměně Ruska v policejní stát. Během své poslední akce „Svoboda“ v únoru letošního roku postavil barikádu z hořících pneumatik na jednom z petrohradských mostů, čímž chtěl podpořit ukrajinskou revoluci a reflektovat dění na ukrajinském Majdanu. O ožehavé situaci v putinovském Rusku svědčí i fakt, že umělcova nedávná, údajně poslední performance, během níž se měl pokoušet demonstrativně oběsit, byla vymyšlena ruskými médii.

Novinkou letošního ročníku jsou dvě nové soutěžní sekce, které se zařadí mezi čtyři již existující soutěže. Nově získala soutěžní status už tradiční sekce Krátká radost zaměřená na krátkometrážní snímky a v další nové soutěži První světla ocení porota nejlepší debut uvedený v rámci sekcí Opus Bonum, Mezi moři a Česká radost. „Nová soutěž První světla pro debutující filmaře jen podtrhuje objevitelský charakter Jihlavy,“ uvedl k programu ředitel festivalu Marek Hovorka.

Jako každý rok i letos návštěvníky čeká retrospektiva výrazné osobnosti, kterou letos bude nedávno zesnulý Alain Resnais.

„1. března 2014 zemřel ve věku devadesát jedna let významný francouzský režisér Alain Resnais. K připomenutí jeho díla jsme připravili dvě projekce sestavené z méně známých či úplně neznámých filmů. On sám se totiž nebývalou měrou zasloužil o rozvoj dokumentární tvorby ve Francii a ukázal její nové stylistické možnosti,“ přibližuje podobu jedinečné přehlídky Resnaisovy převážně rané tvorby dramaturg David Čeněk. Většina Resnaisových snímků uváděných letos v Jihlavě měla v rodné Francii jen pár projekcí a v České Republice budou všechny uvedeny vůbec poprvé.

Tématem letošního ročníku, které se potáhne celým festivalem, je továrna. „Letošní tematická retrospektiva v rámci Fascinací uvede různé způsoby, jakými byla továrna či průmyslová výroba ztvárněna v avantgardní kinematografii napříč 20. stoletím. Dvacet vybraných snímků je zároveň přehlídkou formálních a technologických postupů příznačných pro určité proudy experimentálního a poetického dokumentárního filmu, od prvních časosběrných pokusů a impresionistických obrazů přes strukturalistická a esejistická díla až po digitálně manipulovaný materiál found footage koláží,“ popisuje podobu druhé sekce dramaturgyně Andrea Slováková.

Výběr současných snímků, které se zaobírají továrnou jak vizuálně, tak i sociálně, se nebude promítat jen v Jihlavě. Část tohoto bloku bude k vidění na festivalu, další souběžně na portálu Doc Alliance Films.