Jak dlouho spolu vystupujete a jak a kde jste se dali dohromady?

Asi šest let, ale jako skupina jsme se dali dohromady v této sestavě asi rok před Talentem. Měli jsme společný projekt Příběh ulice, který sklidil velký úspěch i v Praze v Divadle Hybernia.

Tam vznikl nápad, že bychom měli vytvořit seskupení na profesionální úrovni, a to se podařilo. Jako The Pastels vystupujeme úspěšně už čtvrtý rok.

Hodně vás proslavila soutěž Česko-Slovensko má talent. Byl to odrazový můstek?

Byl to jen odraz do širšího povědomí lidí. Fungovali jsme i před soutěží, a celkem úspěšně. Ale televize vždy napomáhá k tomu, aby vás lidé více respektovali, když jste dobří. Takže ano, ta soutěž byla odrazem ke zviditelnění.

Tam jste se poznali s Lucií Bílou, která vám loni nabídla spolupráci na Černobílém turné. Co to pro vás znamenalo?

Lucka je velmi milý člověk. Líbí se jí naše energie, to, jak jsme vypadali a působili. Dali jsme se do řeči a byli jsme si všichni sympatičtí. Černobílé turné pro nás byla dobrá zkušenost. Byla s ním spousta práce a my máme rádi projekty, na kterých se tvoří trochu víc, než jen na jedno dvě vystoupení. Cítíme se jako profesionálové a přijímáme větší výzvy. Čím více práce máte, tím více od ní očekáváte. To znamená, že turné bylo přesně to, co nás baví. Cestovat a být součástí něčeho většího a profesionálnějšího.

Na co nezapomenete?

Na turné asi na společné přípravy těsně před koncertem. Lucka vždy přišla, dali jsme si něco na zahřátí, uvolnili se. Lucka je v tomhle dokonalá.

Umí se přizpůsobit svému okolí, ale umí si zároveň zachovat tvář profesionálky. A nezapomeneme ani na párty v její šatně po posledním koncertě. Byla nezapomenutelná. Co se týká The Pastels všeobecně, tak asi nám jen tak z hlav nezmizí koncert pro dva tisíce lidí, který jsme měli před dvěma lety na Slovensku.

Jste Slováci, ale kde se vám lépe účinkuje? Na Slovensku, anebo v Česku?

Určitě na Slovensku. Tam nás lidé znají, vědí, kdo jsme, máme tam více koncertů. Ale poslední roky jsme začali častěji jezdit i do Čech a musíme říci, že lidé nejdříve moc nevěděli, kdo jsme, kromě tanečníků. Nakonec to ale zjistili. S hrdostí řekneme, že v Česku podobné seskupení není.