Článek
Antonín Oth začínal jako brusič skla ve sklárnách Moser v Karlových Varech, kam podle svých slov nastoupil, aby se zdokonalil v broušení skla. Později pracoval jako brusič a návrhář v ateliéru v Novém Boru. Zde se podílel na realizaci uměleckých projektů například Miluše Roubíčkové, Ludviky Smrčkové, Stanislava Libenského či Václava Ciglera. Rukama mu prošly také exponáty pro legendární Expo 58 v Bruselu.
Až v 27 letech se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde v 60. letech studoval u Stanislava Libenského. Po absolutoriu žil a tvořil střídavě v Bratislavě, kde krátce působil jako pedagog na Vysoké škole výtvarných umění, v Brně a v Praze. Věnoval se volné tvorbě, ale také malosériové výrobě užitého skla a sklářským objektům v architektuře.
Se sklem pracoval jako sochař
Své skleněné objekty vytvářel Antonín Oth netradičně, broušením velkých skleněných mas, s materiálem pracoval jako sochař, který odbrušuje části z velké hmoty. Jeho práci letos v létě představila velká výstava v Muzeu města Brna na Špilberku, kterou připravila dcera Markéta Othová, umělkyně a držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Antonín Oth se účastnil mnoha společných sklářských výstav, kromě Československa také v Rakousku, Německu, Japonsku či USA. Samostatné výstavní činnosti podle slov své dcery nevěnoval příliš pozornosti, drtivá většina jeho samostatných výstav se uskutečnila až po roce 1989 převážně na Moravě.
„Jeho autorita i přátelské vztahy ke kolegům předurčily Antonína Otha po roce 1989 i k nevděčné práci organizační. Jako reprezentant nového Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno se podílel na proměně výtvarného svazu v Unii a na decentralizaci profesní organizace výtvarných umělců,” připomíná Unie výtvarných umělců ČR. Z koncepce, na jejíž tvorbě se podílel, se ale mnohé ukázalo jako marné. „O to je cennější, že jej toto dočasné hemžení nepohltilo ani nezměnilo. Nad to vše nadřadil něco cennějšího, uměleckou tvorbu a přátelské vztahy,” připomínají jeho kolegové.