Článek
Dva roky staré album Overexposed se na první příčku americké hitparády nedostalo (nepodařilo se to vlastně v žádné zemi na světě), a tak byť už dnes má několik zlatých a platinových ocenění, není v diskografii kapely chápáno jako zásadní. O tom novém se ale bude v budoucnu hovořit jinak. Z komerčního hlediska zabodovalo výborně a na první příčku americké prodejní hitparády vyšplhalo ihned.
Obal nového alba V.
Možná to bylo tím, že se na něm po producentské stránce podílel celý tým chlapíků, kteří moc dobře vědí, co na dnešního posluchače platí. Patrné je to hned po prvním poslechu alba. Ne že by se kapela nějak výrazně odklonila od svého dosavadního směřování, její zvuk je ale velice blízký zvuku současného popu, ve kterém jako autor dominuje třeba Pharrell Williams. Ostatně zpěvák Adam Levin si občas dopřeje i zpěv fistulí, což je sice u kdysi rockové kapely otravné, je to ale módní.
Maroon 5 a jejich producentský tým vytvořili album s prvoplánovými rádiovkami. Jasné je to z jeho lehkého, chtělo by se napsat letního zvuku. Je to zapsáno i v bezstarostném obsahu textů, zmíněném Levinově pěveckém výrazu i v tom, že kapela na kolekci v žádném ohledu neexperimentuje.
Problém je, že se na povrch dostává schematičnost. Jako by Maroon 5 své nové album nevytvořili od srdce, nýbrž na míru zvukovým požadavkům rozhlasových a televizních pořadů, které z velké části současný hudební vkus určují a modelují.
| Maroon 5: V |
|---|
| Universal Music, 40:12 |