Jak uvedl šéf pořádající agentury Interkoncerts Robert Porkert, stav zpěváka nebyl vážný, Bowie nemusel být ani převezen do nemocnice.

David Bowie začal hrát deset minut po deváté, po instrumentálním intru přišel na pódium jen za doprovodu piana a spustil píseň Life On Mars. Pokračoval dalšími skladbami, které mapovaly jeho kariéru. Po padesáti minutách však odešel do zákulisí a doprovodná kapela ve dvou písních z berlínského období pokračovala bez své hlavní hvězdy.

Po návratu se divákům omluvil, že nemůže kvůli bolesti v rameni hrát na kytaru, ale že odvede to nejlepší a spustil hit China Girl. Po kytarové předehře ke StationTo Station však svoje vystoupení přerušil a ohlásil desetiminutovou pauzu.

Když se vrátil, odehrál celou skladbu, ale řekl, že abychom to brali jako přídavek. Na Bowieho výkonu bylo znát, jak ho sužuje bolest, neustále si třel rameno. Po další skladbě se divákům omluvil, že skutečně už nemůže pokračovat. O půl jedenácté byl konec.

Fanoušci se v klidu rozešli

Bowie tak zklamal více než deset tisíc fanoušků, protože se mu povedlo T-mobile arénu zaplnit, i když vyprodáno nebylo. Všichni se však se situací smířili a za počínajícího deště odešli domů, protože na zpěvákovi bylo patrné, že mu bolesti neumožňují pokračovat.

Zdravotní problémy se během aktuálního turné neobjevily poprvé, naposled měl potíže když ho do oka zasáhlo lízátko, které po něm hodila jedna z fanynek.

Bowie potvrdil svou pověst

Přes potíže se zdravím, které mu neumožnily koncert dokončit, Bowie potvrdil svoje kvality. Stačilo mu k tomu padesát minut. Již na počátku osmdesátých let se zdůrazňovala jeho výjimečnost, neboť dokázal s lehkostí reagovat na aktuální trendy a přitom udržovat vysoko nasazenou laťku své tvorby. To platí i o čtvrtstoletí později, přestože na posledních dvou albech Heathen a Reality se ohlížel a syntetizoval.

Pražský koncert však nebyl jen návratem k postavě Ziggyho Stardusta, ke glam rocku počátku sedmdesátých let s nabroušenou kytarou, byť jeho duchem bylo ovlivněné New Killer Star z aktuálního alba. Nezapomněl ani na hit Fame, v němž čerpal ze soulu či na hybnou a mnohotvárnou StationTo Station, byť té vzhledem k Bowieho potížím už hodně chybělo do dokonalosti. Nehrál však jen své vlastní písně, došlo i na Cactus od Pixies. Bowie však nenásilně překročil i hranice rocku, přiznal svou fascinaci tanečními rytmy, které ovšem od klubové monotónnosti vzdalovalo volné sólo piana. V akcentu dramatičnosti zas byl zřejmý i ohlas výmarského kabaretu a brechtovských písní a v instrumentálkách zas vliv ambientu.

Přestože některé písně měly přes třicet let, působily svěže, k čemuž přispíval výborný výkon kapely, která jim dokázala vdechnout drive a současný háv aniž by je zbavila ducha. V první části večera také Bowie potvrdil, že je pěvecky na výši. Škoda, že mu zdraví neumožnilo dokončit vystoupení, aspirovalo by na koncert roku. Bowie předčil své souputníky, což platí nejen o Jethro Tull, jejíchž protagonista Ian Anderson ztratil hlas, a Yes, kteří uvízli v art rocku, ale i Petera Gabriela. 

Překupníci žně neslavili

Koncert nebyl vyprodán. Fanoušci si mohli lístky zakoupit těsně před koncertem v pokladnách. S nabídkou přišli i překupníci. Ti je nabízeli zhruba za 500 korun, ačkoliv původní cena lístků činila 800 korun. Od 20:00 rozehřívala diváky skupina Tatabojs.

Na návštěvnosti se nijak neprojevil středeční večerní zápas českých fotbalistů s Německem. V hale bylo na 10 tisíc fanoušků. Těsně před začátkem koncertu začalo v Praze pršet. Všichni účastníci tak byli rádi, že se koncert přesunul z Vysočan do haly v Holešovicích. U vchodů se však tvořily fronty, takže někteří návštěvníci déšť pocítili na vlastní kůži.