Je pro vás Fantom opery vysněným titulem?

Vysněný titul to není, protože jsem nikdy nevěřil, že se k němu dostanu, že někdo vloží úsilí do toho získat autorská práva a zároveň obrovské prostředky na realizaci. Nicméně je to titul, který jsem od prvního okamžiku, kdy jsem ho viděl na scéně, miloval, ale s tím, že tuhle dámu si nikdy nevezmu.

Kdy jste viděl Fantoma poprvé?

Poprvé to bylo v roce 1992 v Hamburku, záhy nato v Londýně, a tam jsem ho pak viděl asi osmkrát. V londýnské premiéře se v roce 1986 sešlo tolik geniálních nápadů, že hned prvním provedením vzniklo naprosto klasické dílo.

Hlavní roli Christine si zazpívá Michaela Gemrotová v alternaci s Monikou Sommerovou.

Hlavní roli Christine si zazpívá Michaela Gemrotová v alternaci s Monikou Sommerovou.

FOTO: Milan Malíček , Právo

Do jaké míry jste při pražském uvedení vázáni originální verzí?

Vázáni jsme pouze hudbou a samozřejmě tím, že naše provedení se musí líbit anglickým majitelům práv. Co se týče režie, choreografie, scény, kostýmů, máme volnou ruku. Takže diváci uvidí originální pražské dílo.

Do jaké míry vás ovlivnilo, že jste Fantoma v Londýně viděl tolikrát?

Tuhle otázku jsem si samozřejmě kladl také, ale naštěstí jsem už natolik starý, že nemám v sobě potřebu být za každou cenu jiný. Netoužím v tomto veledíle objevit sebe sama. Chci ho poctivě převyprávět, aby diváci v Praze byli stejně nadšení jako ti v Londýně. Ale Fantom opery je dílo, které si o svou podobu řekne samo.

Také Monika Sommerová si zazpívá roli Christine.

Také Monika Sommerová si zazpívá roli Christine.

FOTO: Milan Malíček , Právo

Fantom opery patří pro svou pěveckou náročnost k nejobávanějším dílům. Máme interprety, kteří se s ním vyrovnají se ctí?

Tenhle problém jsem řešil už v roce 1992 při své první režii Bídníků, a tehdy jsem si odpovědí jistý nebyl. Za dvaadvacet let ale vyrostla řada nových osobností. Jde jen o to, aby se člověk dostatečně pečlivě probral všemi, kdo přijdou na konkurz, objevil je a dlouhodobě s nimi pracoval. A všechno skloubil tak, aby to už v době premiéry bylo dobré. Protože my vnímáme dokonalost londýnské inscenace po deseti, dvaceti, pětadvaceti letech a to už do sebe kolečka zapadají jak ve švýcarských hodinkách.

My zatím ta vysoustruhovaná kolečka učíme, jak dokonale jít spolu. Věřím, že mnoho věcí dozraje ještě během repríz. Ideální fáze nastane, když cizí myšlenka, kterou herci naplňují, sroste s jejich duší tak, aby v ní žili vlastním životem.

Fantom opery má premiéru v sobotu na pražském Výstavišti v GoJa Music Hall.

Fantom opery má premiéru v sobotu na pražském Výstavišti v GoJa Music Hall.

FOTO: Milan Malíček , Právo

 V čem tkví tajemství úspěšnosti Fantoma opery, který oslovuje diváky celého světa?

Začnu tak: od prvních porad o scéně přes konkurzy až ke zkoušení jednotlivých situací mi při Fantomovi opery všechno trvalo dvojnásobně déle a bylo dvojnásob náročnější, než jsem zažil kdykoli předtím. Trápil jsem se, proč tomu tak je. Dnes si myslím – a to je zároveň odpověď na vaši otázku – že dílo, které působí vlastně jednoduše, je ve skutečnosti velmi vrstevnaté a každá scéna obsahuje neuvěřitelné množství odkazů na myšlenky a situace, které člověk v životě prožil.

Takže každá tříminutová sekvence má v sobě dalších deset minut, které divák může velmi bohatě prožít. Samozřejmě obrazně řečeno, protože jinak je Fantom, třeba proti Bídníkům, relativně krátký. Ale je to tím vnitřním časem a bohatostí každé situace. Připomíná mi to opravdu dobré obrazy. Já aspoň mám při režii Fantoma neustále před očima Rembrandtovu Noční hlídku, jež mě nutí domýšlet příběhy, které jsou za tím obrazem.

Fantom opery má premiéru v sobotu na pražském Výstavišti v GoJa Music Hall.

Fantom opery má premiéru v sobotu na pražském Výstavišti v GoJa Music Hall.

FOTO: Milan Malíček , Právo

A navíc Fantom je samotné srdce romantismu, obraz lidství, které v 19. století prožívalo velmi složité situace, a my z toho dodnes žijeme. Jako byste měla v ruce diamant, který má zdánlivě jen pár plošek, ale při pohledu zblízka je jich o mnoho víc. Vysílají světlo na všechny strany a každý si z něho bere to své. To je důvod, proč dílo tak rezonuje. A dokonce pokorně přiznávám, že vysílá i paprsky, které tam člověk vědomě nevloží, ale které jsou obsažené v příběhu i v muzice a žijí svým životem.

Znamená Fantom v jistém smyslu vrchol muzikálové režie?

Nikdy jsem nedělal nic náročnějšího, nic, co by mě tak vysálo ze všech sil. Takže necítím touhu ani ambice režírovat další muzikálovou megashow. V mém pardubickém angažmá mě v této sezóně čeká Brechtův Kavkazský křídový kruh a Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové, což jsou nádherné kousky, a moc se na ně těším. Chci i nadále dělat divadlo tak, aby bavilo mě i diváky.