Vznik příběhu, umístěného do Londýna i dalších britských míst v únoru 1929, je spojen se sympatickou historkou. Agent Hannahové se při rozhovoru s redaktorem nakladatelství HarperCollins, v němž vycházejí díla britské královny detektivky, bezděčně zmínil, že by byla perfektní autorkou případné další Christie. Redaktor věděl, že její dědicové o nějakém pokračování uvažují, a tak se zrodila spolupráce.

Na webové stránce této literární ikony se Prichard vyznává ze vztahu k babičce, na níž si vážil vstřícnosti, laskavosti a neokázalosti. Málokdo by podle jeho vyjádření v té skromné ženě tušil osobnost, která napsala šestašedesát detektivních románů, čtrnáct povídkových souborů a patnáct divadelních her.

Více než dvěma miliardám prodaných knih může údajně konkurovat pouze bible a díla Williama Shakespeara. „Představa Sophie Hannahové o zápletce byla tak přesvědčivá a její nadšení pro babiččinu práci tak silné, že jsme cítili, že nastal pravý čas pro napsání nové Christie,“ vyznal se Prichard.

Britskou básnířku, autorku knih pro děti a detektivní literatury Sophii Hannahovou (1971) znají čeští čtenáři ze dvou publikací. Z detektivního příběhu Ztráty a lži (2008) a ze souboru Fantastická kniha lidských tajemství a jiné povídky (2010). Za poslední román The Carrier (2013) získala cenu Crime Thriller of the Year a National Book Awards. V předcházejících letech byly její romány The Point of Rescue a The Other Half převedeny do podoby televizního seriálu s názvem Case Sensitive. S manželem a dvěma dětmi žije v Cambridgi v Británii.

Není lehké navazovat na ikonu, a proto se Hannahová rozhodla po svém. Právě důraz na psychologii popisovaných postav jí posloužil v přirozeném pokračování příběhů svérázného, přiměřeně sebevědomého muže. Místo kapitána Arthura Hastingse uvádí na scénu detektiva Scotland Yardu Edwarda Catchpoola.

Děj začíná v londýnské kavárně Pleasant’s, kam Poirot chodívá na kávu či chutný oběd. Pojednou tam vběhne vyděšená Jennie a všetečnému muži s děsem v očích prozradí, že jí hrozí smrtelné nebezpečí. „Prosím, ať neotevírají jejich ústa,“ vyjekne mimoděk a zmizí se stejnou razancí, s jakou vyrušila Poirotův klid. Ten je zcela zničen vyprávěním Catchpoola o třech mrtvolách v hotelu Bloxham. Všechny ležely na zádech, jako by připravené do rakví a každá z nich měla v ústech manžetový knoflíček s iniciálami PIJ.

Hannahové dílo patří jistě k těm lepším

Více než třísetstránkový román maličko trpí rozvláčností. Snaha věnovat se Poirotovým úvahám před a po polovině děje vede k tomu, že vyprávění ztrácí švih, který se obnovuje po Catchpoolově pátrání v Great Hollingu. Autorka věrna slavné předloze však nenechá nikoho na pochybách, že se Poirot nenechá zmást jakýmikoli předčasnými úvahami o vrazích a že napětí při postupně odhalovaných motivech i rafinovaném provedení vražd vydrží až do posledních chvil. K působivosti přispívá i překlad Eddy Němcové, která se podílí na vydávání detektivek Agathy Christie.

Není lehké navazovat na ikony. Své by o tom mohla říci sedmička následovníků Iana Fleminga, která znovu oživila agenta 007. A poslední z nich, Jeffery Deavers románem Nula stupňů volnosti, si v roce 2011 vysloužil spíš kritiku než uznání. Hannahové dílo patří jistě k těm lepším.

Sophie Hannah: Poirot: Vraždy s monogramem
Knižní klub, překlad Edda Němcová, 344 stran, 299 Kč

Hodnocení 80 %