Hrdina prvního filmu Sin City - město hříchu, jeden z mála nezkorumpovaných policistů John Hartigan, je už od roku 2005, kdy byl v kinech, mrtev.

Nancy, kterou zachránil, vyrostla a dostala tvář Jessiky Alby. Tančí v hříšném podniku a John, kterého chce pomstít, se jí zjevuje nejspíš proto, aby jeho představitel Bruce Willis ve filmu nechyběl.

Mocný senátor Roark je stále stejný zloduch, a když na něj nastoupí sebevědomý hráč Johnny a porazí ho v pokeru, dá mu zatraceně pocítit, že vítězit nad silnějšími se nevyplácí.

Nápaditá grafika, účelně použitá barva do převážně černobílých záběrů, hra se světlem a stínem…

Dwight hloubá, co všechno v životě zvoral, rád by začal znova, ale jeho osudová žena Ava je prostě mrcha a on hlupák, který jí lehce skočí na špek. A Marv neboli Mickey Rourke? Ten se na začátku filmu probudí na dálnici a marně přemýšlí, co všechno zapomněl.

Takové jsou hlavní linie příběhů, z nichž se film skládá. Prosté až pitomé a samozřejmě notně exaltované. Popravdě pro diváka, který k fanouškům této kultovní série nepatří, značně naivní a neustálým opakováním téhož i nudné.

Výtvarné stránce nelze nic vytknout, ostatně převod komiksu na filmové plátno byl už v případě prvního Sin City považován za nejzdařilejší svého druhu. Nápaditá grafika, účelně použitá barva do převážně černobílých záběrů, hra se světlem a stínem…

Efektní vytváření atmosféry města, smrtelně vážně přehrávající herci (jedině Bruce Willis se tváří, jako by měl jistý nadhled), heslovitě a velmi expresivně sdělované emoce i věty o korupci a zlu. To vše ke komiksu patří, přičemž samozřejmě ani jedno, ani druhé nemá žádnou působivost, přenos pocitů natož „myšlenek“ na diváky se rozhodně nekoná.

První Sin City přineslo překvapivě zdařilé převedení kultovní série do pohyblivých obrázků. Dvojka to jen opakuje a po jejím zhlédnutí se nemohu zbavit pocitu, že komiks přece jen patří mnohem víc do sešitu než na plátno.

Celkové hodnocení 50 %