Nedávno jste oslavil padesáté narozeniny. Co to pro vás znamená?

Říká se, že věk je stav duše, a já díky své rodině, skvělým kamarádům a v neposlední řadě hudebním souputníkům a souputnicím mám možnost cítit se pořád jako veselý mladík. Ale abych byl upřímný, trocha toho bilancování, samozřejmě, postihla i mě.

Můžete třeba říct, že v padesáti člověk zmoudří, dokáže přehodnotit některé věci a víc dozraje, nebo v tom věk nehraje roli?

Věk v tom roli nehraje, spíše okolnosti, které člověka v životě potkají, a způsob, jak se s nimi vypořádává. Znám spoustu osmdesátiletých puberťáků a i pár třicetiletých starců.

Od vaší blízké kamarádky, zpěvačky Lucie Bílé, jste prý dostal vejce. Prozraďte jaké?

Pštrosí. Ale možná je dračí… Je krásné, veliké, polepené knoflíky a já se pořád těším, že se z něj něco vyklube.

S Bílou pracujete řadu let, patříte k jejím nejbližším spolupracovníkům a přátelům. Kde tato spolupráce začala?

Před mnoha lety, ve studiu tehdejšího Československého rozhlasu, kde jsem s ní natáčel píseň Neposlušné tenisky. Tam jsme se ale ještě moc nepotkali. Vlastně to celé doopravdy začalo někdy před patnácti lety, kdy jsem Lucce hostoval na turné.

Znám spoustu osmdesátiletých puberťáků a i pár třicetiletých starců

V říjnu budete Lucii Bílou opět doprovázet na jejím Černobílém turné. Co to pro vás znamená?

Celé Černobílé turné je malý zázrak, který je důkazem toho, že když se sejdou ti správní lidé ve správný čas na správném místě, přimíchá se do toho nekonečno pracovitosti, zkušeností a v dobrém slova smyslu umanutosti, může se povést něco, na co jsme se s obdivem jezdili dívat a obdivovat v rámci hvězd světové hudební extraligy.

A to, že to dokážeme ještě zopakovat, je pro mě důkazem, že to všichni – s Luckou v čele – vymysleli, zorganizovali a zrealizovali výborně!

Jak moc složité je pro muzikanta dát dohromady takový kolos, jako je turné Lucie Bílé?

Je to spíše velká zodpovědnost. Ale s hudebním týmem, který tvoří naše muzikantská špička, je to více o radosti z muziky, než aby to člověk bral jako dřinu.

Bude nějaká změna v letošním turné?

Koncert je dobře postavený, vše je naprogramované, vymyšlené, dotažené. Proč měnit něco, co funguje? Ale jisté kosmetické změny určitě budou, pořád se věci dají vylepšovat.

Máte nějaký zážitek z loňského turné?

Každý koncert byl pro mě zážitkem, už jen proto, že jsem mohl sledovat práci a nasazení stovek neviditelných lidí, kteří dohromady tvoří dobře namazaný stroj na show.

A to, že je radost si zahrát a posedět s lidmi z naší kapely, s Epoque Quartetem, se skvělými vokalistkami a hlavně s Luckou, jež podává výkon, který se zdá být na hranici lidských limitů.

Kromě toho jste s ní nahrál i desku Recitál a se stejnojmenným programem jste objeli Čechy i Slovensko. Jaké byly reakce?

S tímto programem jezdíme již několik let a reakce jsou skvělé. Je to komorní vystoupení plné emocí, střídajících se nálad, smíchu i občasných slz. Je to hudební dialog mezi zpěvačkou a pianistou, kteří jsou si lidsky i muzikantsky blízcí. Album vzniklo dodatečně jako logický důsledek těchto koncertů a mám z něho radost. Ne náhodou jsme je nahráli za pouhé dvě hodiny bez jediného střihu.

Jaké máte plány v nejbližších měsících?

Je toho mnoho. Byli jsme – po úspěchu muzikálu Popelka na ledě – se stejným týmem osloveni k vytvoření představení, které se bude provozovat ve velkém zábavním parku, jenž se právě buduje na jihu Číny. Na tom pilně pracujeme. Do toho mě čeká hudba k filmu, chystám nový muzikál do pražského divadla Hybernia, tu a tam hudbu k nějaké reklamě a téměř denně mám nějaký koncert. Nenudím se.

Máte nějaký nesplněný profesní nebo osobní životní sen?

Říká se, že nejvíc člověk pobaví boha, když mu vypráví o svých plánech. Mám rád spíše výzvy, beru je tak, jak přicházejí. O nesplněných snech nějak nemám čas přemýšlet.