Na druhý pohled si nelze v prvních třech dílech nevšimnout precizního přístupu režie (Robert Sedláček, Bohdan Sláma a Radim Špaček) a představitelů hlavních a větších rolí (hlavně Daniely Kolářové v roli matky hlavního hrdiny), a na ten třetí se pak už kvůli výše zmíněnému snadněji přehlédnou slabší místa jako třeba ochotnické výstupy „veřejnosti“, která v soudní síni emotivně narušuje právnický ping-pong mezi znesvářenými stranami.

Ne vždy však přinesou jednotlivé kauzy vypjaté situace jako ve včerejším prvním dílu, kdy spor rodičů o tříletou dcerku skončí sebevraždou, například hned příště dojde na neférovou bitku mezi dvěma divadly o autorská práva na dřevěnou loutku. A tak už se dá v tuto chvíli říct, že přízeň televizního publika bude zřejmě záležet v první řadě na tom, jak scenárista Zdeněk Zapletal dovede zaujmout postavou samotného soudce.

V jeho případě otevírá hned několik soukromých příběhových linií: rozchod s partnerkou a vztah k rodičům, hlavně matce, které se snaží nahlas promýšlet u psycholožky, a anonymní výhrůžky, které konzultuje s kamarádem u policie.

Ale odhadovat v tuto chvíli, jak zručně se příběh hlavního hrdiny propojí s projednávanými případy, které chvílemi sklouzávají k žánru malých soudních dokudramat, a jestli utáhne celých třináct dílů, by bylo předčasné. V každém případě seriál slibuje solidní televizní práci, a bez šancí určitě není.

Vinaři jdou jinou cestou

Nedělní novinka Primy Vinaři se snaží svoje šance u publika zřejmě pojistit jinými cestami: podbízivým venkovským bezčasím jak z reklamy, s idylickými záběry moravských vinic a vesniček, kde mají humor zastupovat především známé „hlášky“ nebo dialogy, které připomínají spíš pokus o sitkom. Nehledě na to, jak moc se daří, působí spíš jako cizorodý prvek.

Vinaři budou zřejmě doma spíš tam, kde většina dosavadních komerčních seriálů: v sousedské pospolitosti a nekonečné upovídanosti.