Chvíli po sedmé hodině, ještě za podvečerního světla, nastoupila na scénu Věra Špinarová. Vlastně o ní nelze říci, že by plnila klasickou roli trpěné předskokanky. Spíše se v jejím případě jednalo o samostatný koncert. Zpěvačka vládla zvučným hlasem s takovou jistotou, že chytila lidi za srdce už v průběhu první skladby. Špinarová navíc umí s publikem pracovat a dokázala to i pod věžemi bývalé rezidence následníka trůnu. Když zavelela, aby dav zvedl ruce, okamžitě se zdvihl les rukou. Když zavelela, aby všichni začali tleskat, všichni tleskali. Vše bylo ovšem naprosto spontánní, vůbec to nepůsobilo násilně nebo dokonce trapně.

Hudebně Špinarová sázela písně načichlé bluesovou klasikou. V nich vyzpívala zpěvačka všechny své bolesti a strasti vlastního života a vlastně i života každého z přítomných fanoušků. Nezapomněla však ani na ostřejší hard rockové hity. Do této kategorie patřila bezpochyby Jawa 350, na kterou publikum trpělivě čekalo až téměř do konce. A navrch jim ostravská diva přidala Jednoho dne se vrátíš, tklivou a lyrickou skladbu, plnou emocí. Právě emoce byly to, co pevně spojilo Věru Špinarovou s jejími fanoušky.

Věra Špinarová sázela především na emoce.

Věra Špinarová sázela především na emoce.

FOTO: Jan Šída, Právo

To nejlepší na začátek

Vystoupení hlavní hvězdy zahájil dusot bicích, do kterého se postupně přidal kvílivý zvuk kytary. Muzikanti nastoupili na pódium a Suzi Quatro s baskytarou na krku se postavila do čela. Začala zpívat o tom, že lidi spí na ulicích v odpadcích a sní o svobodném světě.  Znalci rockových standardů okamžitě zbystřili a identifikovali Rockin'in the free world od kanadského kytaristy a zpěváka Neila Younga. Nebývá zvykem, aby vystoupení zahajovaly coververze, nicméně v tomto případě zvolila dáma dobrou taktiku. Hymnická skladba, která je vlastně nekompromisní obžalobou moderní civilizace, okamžitě vtáhla všechny do hry. A s trochou nadsázky lze říci, že to byla nejsilnější položka playlistu.

Ne že by byly ostatní písničky vyloženě špatné. Suzi Quatro hrála prostě to, co od ní všichni očekávali. Trochu kolotočový rock s přesahy do heavy metalu, boogie či jižanského blues. Nemohly samozřejmě chybět povinné hity Stumblin'in (duet Ta pusa je tvá zpívali v české verzi Hana Zagorová a Petr Rezek), A Girl like me a nezbytná If you can´t give me love.

Nikomu nevadila stokrát obehraná gesta typu – je tu někdo, neslyším vás, která Quatro hodně používala. Koneckonců to k old school koncertům patří. A old school publikum to i náležitě ocenilo. Občané v předdůchodovém a důchodovém věku si najednou vzpomněli na mládí a z některých se rázem stali zpět teenageři. Pán s lebkou holou jako koleno potřásal hlavou a hrozil směrem na pódium. Babička s drdolem v černém šusťáku si zapálila cigaretu a kouřila jí stylem rockových hvězd. Ano, takovou sílu má hudba, která v lidech evokuje vzpomínky na mládí, první lásky i doby, kdy žili na zemi rockoví hrdinové. Na druhou stranu je trochu bizarní představa, že se takhle jednou budou někde scházet fanoušci Bloc Party, Klaxons nebo Franz Ferdinand.

Suzi Quatro

Konopiště, 29. srpna

Celkové hodnocení 70%