Emílie Tomanová používala grafickou techniku leptu a suché jehly a dosáhla svými tématy až k makrokosmu. Její světy jsou abstraktní, není často jasné, jestli děj probíhá na naší Zemi, či na vzdálených planetách.

Navíc si vybrala přízračné bezčasí mezi snem a polosnem. Zvířata, lidé a věci se zjevují v mlhách polosnu, zarámovaní krajinou pohrouženou do jemného oparu. Emílie Tomanová hledala ráj, bájného jednorožce či tajuplnou zahradu stvoření prostřednictvím svých grafických listů. My je musíme najít v sobě pomocí mnoha náznaků na tom kterém díle.

Karel Toman naopak dlel oběma nohama v našem hmotném světě. Zabýval se pohádkovými tématy, dobrodružstvím proslulých hrdinů, vojáků i bytostmi z polosvěta. Umělecky ho ovlivnily staré omalovánky, obrázky ke kramářským písním či design perníkových vojáčků z poutí, ale také malíř Zdeněk Burian.

Všechny dětské i romantické vlivy přetavil díky své invenci a smysluplnému výtvarnému zpracování do vizuálně dokonalých figur, které uměl zasadit do skvěle fungujících kompozičních celků.

Jeho husaři, kyrysníci a pikenýři bojují právě díky tomu na litografiích s takovou vervou. Právě díky tomu cválá hrdě Vinnetou prérií a statečný kapitán Korkorán zažívá báječná dobrodružství. Karel Toman svými kresbami a ilustracemi doprovázel mládí mnoha dětí na stránkách tehdy populárního časopisu ABC.

Manželé Tomanovi mohli snít své obrazové sny, protože v sobě dokázali otevírat dveře do jiných dimenzí. Do světů, ve kterých se prohánějí jednorožci a lvi vedle sebe v rajských zahradách. Ale tyto zážitky si nenechali jen pro sebe, svými díly je dokázali nabídnout i nám všem.

Emílie a Karel Tomanovi: Sny o lvu a bílém jednorožci
Galerie Hollar, Praha, do 14. září

Celkové hodnocení 80 %