Na DAMU jste začala studovat ještě před maturitou. Jak je to možné?

Herectví jsem nejprve studovala na konzervatoři, ale po dvou letech jsem začala chodit s klukem z DAMU. Díky němu jsem poznala, že mezi studiem na konzervatoři a na DAMU je obrovský rozdíl. Aniž bych chtěla konzervatoř nějak snižovat, vzešla z ní řada výborných herců, tak je to spíš taková hra na studium herectví, zatímco na DAMU se to bere vážně. Tak jsem zkusila udělat zkoušky na DAMU. Moc jsem nedoufala v úspěšný výsledek, ale oni mě hned vzali. Přišla jsem na DAMU po 2. ročníku konzervatoře, takže během prvního ročníku jsem si teprve dodělávala střední školu a maturitu.

Vaši spolužáci jsou o nějaký ten rok starší. Je mládí výhoda, nebo handicap?

Pociťuju to jako výhodu, protože na mě od začátku byli všichni strašně hodní, ale on se ten rozdíl v názorech i zkušenostech během studia postupně vyrovnal.

Ve filmu Šťastná režisérky Evy Toulové, který se objeví v kinech na podzim, hrajete hlavní roli studentky herectví. Pomohla vám vaše zkušenost z DAMU?

Ani moc ne, protože ve filmu je to všechno hodně nadsazené, v reálu to tak divoké není. Je to film pro šestnáctileté holky, které sní o herectví, takže je to záměrně trochu kovbojka. Hodně se tam řeší rivalita mezi herečkami.

Copak vy jste se s rivalitou zatím nesetkala? Hrajete hodně v divadle, točíte…

Setkala. Už když mi Simona Stašová nabídla roli dcery její Evy Mearové v inscenaci Drobečky z perníku, tak mě varovala, že mě kolegyně sežerou zaživa.

A sežraly?

No, o pár kamarádek jsem přišla. Ale paní Simona říká, že se musím naučit nechat závist proplouvat mimo sebe a nenechat se jí otrávit. Tak rivalitu neřeším.

Jaké to je být na jevišti se Simonou Stašovou?

Skvělé. Hrozně moc mě těší, že jsem si zkusila opravdové divadlo. Ten pocit nenahradí žádná sebepovedenější klauzura ani inscenace v DISKu. Trému jsem neměla z paní Simony, ale ze sebe, obrovský strach, že jí to zkazím. Ona je velmi přísná a náročná, ale také neuvěřitelně přátelská, když jde do tuhého. Teď už si hraní s ní užívám, stejně jako publikum, protože jezdíme po celé republice a diváci jsou pokaždé trochu jiní. Baví mě sledovat, jaký vliv to má na můj herecký výkon.

Kromě Drobečků hrajete i v Hašlerovi v Divadle na Vinohradech a v Charleyově tetě v Divadle na Jezerce…

V Hašlerovi hraje půl mého ročníku a je to spíš kolektivní herectví, i když cenná zkušenost s velkým jevištěm, Charleyova teta na Jezerce zase znamená zkušenost s klasickou konverzační komedií. A v lednu se těším na další inscenaci se Simonou Stašovou v Divadle ABC.

Jaké máte představy o své herecké budoucnosti?

Bavilo by mě střídat velké jeviště se studiovým a hlavně bych se ráda potkala s režiséry, jako je Dan Špinar nebo Jan Nebeský, protože jejich inscenace mě moc zajímají.

Baví vás víc film a televize, anebo divadlo?

Obojí má své, záleží na lidech a atmosféře. Moc mě bavilo natáčení filmu Osmy s Jiřím Strachem, je to skvělý a citlivý režisér, a navíc jsem tam hrála s Ivanem Trojanem. A taky film Krásno s Ondřejem Sokolem. I když mám divadlo ráda, filmování je mi hodně blízké.

A co televizní seriály? Hrála jste v Ulici, Sanitce, Cukrárně…

Seriály moc nevyhledávám, ostatně ve většině jsem se jen mihla. Jediný, na který jsem hrdá, je kriminální seriál Clona, kde jsem točila scénu znásilnění a režisér Tomáš Řehořek to chtěl dost brutálně, takže to bylo náročné, ale pro mé herectví dobré.

Co děláte, když si chcete od herectví odpočinout?

Ráda zpívám i tancuju. Baví mě zpívat šanson, kde můžu uplatnit herecký prožitek. Mám ráda písničky Jiřího Suchého nebo Zuzany Navarové, texty, které o něčem vypovídají. A když si chci opravdu odpočinout, tak plavu. Plavání je úžasný relax, člověk je při něm jen sám se sebou. Když kolem vás pořád někdo mluví, ráda si od lidí odpočinete s hlavou pod vodou.

Máte nějaký plavecký zážitek z letošního léta?

Spíše herecký, strávila jsem čtyři intenzívní dny na hereckém kurzu ve Studiu Lee Strasberga v New Yorku. Našla jsem si na internetu workshop herectví na kameru a úryvky z Tramvaje do stanice Touha Tennesseeho Williamse, což je autor, kterého bych si někdy strašně ráda zahrála. Hodně mi to dalo, stejně jako samotný pobyt v New Yorku.