Článek
V čem je kniha Dalajlamova kočka a umění příst výjimečná?
Je to kniha tematicky psaná spíše pro ženy. Byla bych ráda, kdyby si ji přečetli i muži, ale kvůli tomu, že je napsaná v ženském rodě, z pohledu dalajlamovy kočky, předpokládám, že zaujme spíše ženy. Pokaždé, když jsem se do druhého dílu začetla, měla na mě uklidňující účinek. Jakmile jsem měla pocit, že je něco v nepořádku, kniha mě přesvědčila o opaku.
Kniha pojednává o objevení štěstí. Co ve vás vzbuzuje pocit štěstí?
Pocity štěstí mívám, když mohu být se svými nejbližšími, se svou rodinou, nebo když vidím krásnou přírodu či zázrak. Jsem šťastná za člověka, který v nelehké situaci překoná sám sebe. Život sám o sobě je krásný, ale jsou chvíle, kdy člověk na první pohled maličkosti nevidí. Když se mi naskytne možnost tyto věci vidět, pociťuji štěstí. V Malém Tibetu jsem zažívala chvíle štěstí.
Netajíte se tím, že je vám sympatický buddhismus. Čím vás oslovil?
Buddhismus patří mezi nekonfliktní náboženství, je neagresivní. Nikdo vás nenutí, abyste drželi ramadán. Není třeba se ani pravidelně modlit. Buddhisté jsou velice srdeční a nesobečtí. Možná je to prostředím, Himálajem. Není tam na to prostor.
Vyučovala jste děti v tamní škole jako jedna z dobrovolnic. Jaké to pro vás bylo?
Každý rok tam přijede zhruba třicet dobrovolníků, kteří v rámci organizace na podporu vzdělávání učí tibetské děti. Ve školách jsou probírány předměty, které se tam za normálních okolností nevyučují. Byl to pro mě zážitek a myslím si, že je to správné. Lidé by si měli pomáhat.
V Malém Tibetu jste byla měsíc. Co bylo pro vás největším zážitkem?
Jednoznačně pohoří Himálaj. Příroda mě nabíjela po čas celého pobytu neskutečnou energií. Nedokážu to popsat, ale čím více člověk stoupá do hor, tím více zapomíná na každodenní starosti, odpadává stres. Nemyslíte na nic jiného než na krásu kolem vás. Má to dobré účinky na psychiku.