Vše se odehrává v jediném pokoji. Když se podaří dobře obsadit čtyři hlavní postavy, není vlastně co řešit. Na to zřejmě vsadila televizní dramaturgie, když se rozhodla Sladeovu hru adaptovat. Režie se ujal Milan Lasica. Role manželských párů svěřil Jiřímu Ornestovi, Janě Paulové, Vilmě Cibulkové a Bohumilu Kleplovi, kteří odvedli vesměs dobrý výkon. Linda Rybová v roli dívky si rovněž zaflirtovala s patřičným koketním nadhledem, takže televizní diváci, obzvlášť ti starší, mohli být spokojeni a ztotožnit se s Kate, která v závěrečné pasáži říká: "Jsme prostě slušní, morální a dobří lidé a s tím se musíme smířit."

V souvislosti s Úletem (a není to zdaleka jen tento případ) diváka napadne, že pro televizní dramatické produkty neexistují přesné kategorie. Úlet je zfilmované divadlo. Hra je snímána po záběrech, filmovou technikou, s obrazy, zde oddělenými zatmívačkami a rozetmívačkami. Mělo by se tedy hovořit o televizním filmu. V rozporu s tím je fakt, že akce na divadle je řízena slovy. Důležitější je to, co tam slyšíme, než to, co vidíme. Ve filmu je prvořadým výrazovým prostředkem obraz. Možná by pro diváka i koncesionáře bylo lepší, kdyby mu ČT místo televizních přepisů nabídla záznamy celého, již nastudovaného divadelního představení, včetně reakcí diváků. V mnoha případech by byl výsledek nepochybně plnokrevnější a zcela určitě by ČT ušetřila. Mimochodem - Divadlo bez zábradlí má právě teď v repertoáru další dvě "Sladovky". A jiná zas už se na Kavčích horách natáčí... Ale to jenom tak, aby řeč nestála.