Don Juan zklamal

Co vedlo režiséra Jiřího Menzela k nastudování Moliérova juanovského textu, lze ze staticky oddeklamované inscenace odhadnout jen stěží. Obsazení Juana to asi nebylo, když během zkoušek stihl v této roli vystřídat Viktora Preisse Václav Vydra. Ten vzhledem ke svému hereckému typu mohl být skvělým Sganarellem a lze se jen domýšlet, jak by svérázného slouhovského filozofa a moralistu dovedl k dokonalosti, což se mu při nejlepší snaze nedaří v roli sevillského svůdce.

Ne, že by pro ni neměl zjev, slušný přednes i jiné herecké přednosti, ale to nestačí, když ho režisér na potemnělé scéně nechá jen kultivovaně deklamovat silně proškrtaný text. Kým je tento Juan, se divák nedozví, inscenace stěží naplní povšechnou představu životem znuděného svůdce, jehož z klidu nevyruší ani zjevení komtura - ostatně textová úprava vede hru do vytracena Juanovým poukazem na "zkaženou dobu".

Z dalších postav zaujme nejvíc Don Carlos Jiřího Čapky, jemně shazující téma šlechtické cti, Sganarell Ladislava Potměšila jen naplňuje schéma pragmatického sluhy, stejně jako Petra Hobzová zneuctěnou Elvíru (pro Menzelovu nekoncepční režii je příznačné, že pohotový záskok Andrey Elsnerové na repríze působil takřka stejně jako výkon Hobzové). Don Juan je představením, jež vinohradské publikum opět přijme s vlídností, aniž by si z něho odnášelo víc, než dvě hodiny nic neříkajícího scénického čtení.

Měsíční běs zaujme

Bez citového zasažení naopak neodejdete z inscenace hry amerického dramatika Richarda Kalinoského Měsíční běs, kterou na české jeviště uvedl před časem překladatel a dramaturg Martin Fahrner se ženou Helenou v pozoruhodné inscenací pardubické činohry (režie Jiří Seydler). S vinohradskými herci ji nastudoval režisér Michael Tarant.

Příběh dvojice arménských emigrantů v americkém Milwaukee, z nichž každý má za sebou hrůznou zkušenost arménské genocidy Turky, je emotivně silný text o hloubkách lidského osamění a obtížném hledání vzájemného vztahu. Pro mladého Jiřího Dvořáka je postava Arama dosud největší vinohradskou příležitostí a nutno říci, že se mu dobře daří postihnout Aramovu buldočí umíněnost, s níž touží získat šťastné rodinné zázemí, jež má přehlušit prožité běsy. Schází mu snad jen víc starosvětské biblické přísnosti, zděděné po předcích, kterou má v sobě pardubický Aram Martina Mejzlíka. Nepostrádá ale cit.

Elsnerová je talent

V postavě Sety Andrea Elsnerová dokázala, že je výrazným talentem své generace. Její Seta prochází velkým obloukem od směsice dívčí plachosti a rozjívenosti až k psychicky vyrovnané ženě, silnější než její "pán" Aram. Citlivým průvodcem dějem je Gentleman Jana Šťastného, i když jeho neustálá přítomnost na jevišti je možná - vzhledem k tématu vnitřního osamění postav - místy až rušivá. Chlapeckého Vincenta se vším vzdorem i plachostí puberty na premiéře dobře ztvárnil Braňo Holiček (alternuje Jiří Rychtecký).

V posledních sezónách se vinohradským ve zkušebně daří. Je na čase, aby se silné zážitky přenesly i na jeviště.

Moliére: Don Juan, překlad K. Kraus a J. Konečný, režie J. Menzel, scéna K. Glogr, kostýmy J. Konečná, premiéra 20. 2. 2003

R. Kalinoski: Měsíční běs, překlad H. a M. Fahrnerovi, režie M. Tarant j.h., scéna: M. Čech j.h., kostýmy D. Hávová j.h., premiéra 27. 2. 2003

dramaturgie obou titulů A. Kožíková