RECENZE: Klasická pohádka s moderním humorem. Do kin přichází Tři bratři, film pro celou rodinu

Pohádka pohádková, vtipná, klasická i moderní zároveň. Je i výtečně obsazená, od ústřední trojice v podání Tomáše Kluse, Vojtěcha Dyka a Zdeňka Piškuly až po malé role, které hrají Bolek Polívka, Oldřich Kaiser či Ivana Chýlková.

Tři bratry stvořila trojice stejně spolehlivá jako ti mládenci, kteří od nepaměti chodí do světa za poznáním, dobrodružstvím a za nevěstou – scenárista a autor písňových textů Zdeněk Svěrák, skladatel Jaroslav Uhlíř a režisér Jan Svěrák.

Snímek má strukturu tří malých filmů rámovaných a pevně sevřených čtvrtým. Vychází z klasických pohádek a zároveň Svěrákových a Uhlířových minioper O Šípkové Růžence, O Červené karkulce a O dvanácti měsíčkách, které tematicky spojují tři holky v ohrožení.

Růženka, Karkulka a Maruška nutně potřebují tři kluky, kteří by je vysvobodili ze stoletého spánku, ze spárů strašlivého vlka a z macešského týrání.

Tři bratři, jejichž cesty se, jak z pohádek známo, musí rozdělit, vyrostli na venkovském statku a rodiče už mají právě tak dost jejich puberty. A tak v rytmu skoro westernovém vyrážejí na koních za vlastní dospělostí a nevěstami.

Nejdřív zamíří do temných močálů ke skřehotavé ježibabě (Jiří Lábus) a pak se vydají každý svou cestou. Rytířského Jana (Klus) dovede ta jeho za Šípkovou Růženkou, nejmladšího, přirozeně klukovského Matěje (Piškula) za Karkulkou a neřízenou střelu Pepu (Dyk) za Maruškou.

Ač mají základ v divadelních operkách, jsou Tři bratři výsostně filmové dílo, které nabízí všechno, co divák od pohádek na plátně čeká. Romanticky snímanou krajinu, nádherné zámecké i venkovské interiéry, půvabné kostýmy.

Každá pohádka včetně čtvrté, která tři známé zastřešuje, má vlastní stylizaci, přesně odpovídající příběhu. Klusův rytíř na bílém koni osvobodí krásnou princeznu v kouzelně romantickém finále, přidrzlá Karkulka dostane od Piškulova myslivečka Matěje zábavně podané ponaučení, že nemá chodit sama, a ve sněhu a mrazu najde vtipný, sebeironický Dykův Pepa svou holku do nepohody.

A nad tím vším je pevně usazen laskavý dědeček v podání Zdeňka Svěráka, který to všechno vypráví dětem, obrací se na ně a ony s ním spolupracují tak, jak to jen děti umějí.

Vedle velkorysé výpravy jsou tu i mistrovské triky a efekty, které známým příběhům dodávají napětí. Třeba když Jan bojuje s tisíci šlahouny divoce rostoucích popínavých růží, a divák má pocit, jako kdyby se utkal s nejstrašnějším drakem.

V každém Svěrákově textu znovu a znovu okouzluje jeho dokonalá práce s češtinou. Je jedním slovem pěkná, postavy nepoužívají vulgarismy, a přece mluví i dnešním dětem dobře srozumitelným jazykem.

Trocha výchovných prvků, které v pohádkách nesmějí chybět, vychází z vlastností, které děti i rodiče dobře znají, a jsou tedy zcela přirozené. A písničky působí v příběhu naprosto bezprostředně.

Ač bude většina diváků děj Tří bratrů dobře znát, jsou přesto filmem pro celou rodinu, v němž děti zaujme kouzlo klasické pohádky, a pro dospělé může být návštěva kina díky vtipné nadsázce mnohem víc než jen běžným splněním rodičovských povinností.