Splňuje studium v Londýně vaše očekávání?

Jsem nadšena. Ale zrovna teď mám prázdniny, takže jsem doma a koncertuju. Považuju to za praktickou část své docházky na školu. Tam probíráme teorii, v Čechách prožívám praxi. Vystupuju jak se svou kapelou, tak jako host v pořadech mé mamky Lenky Filipové. Užívám si to. Do školy se zase vrátím na začátku října.

Máte za sebou první ročník. V čem jste se díky jeho absolvování zlepšila?

Během prvního roku studia se mi takříkajíc otevřely oči, což považuji za velice důležité. Vnímám teď široké hudební obzory a mám mnohem víc inspirace, než jsem kdy měla. Naučila jsem se, jak k hudbě přistupovat, z jakého úhlu na ni nahlížet, jak ji používat, pracovat s ní. V minulosti pro mě zůstala spousta věcí skrytá. Možná jsem doposud nebyla ve správném výukovém prostředí, protože jsem třeba neznala určité přístupy, které člověku práci zjednoduší a zpřehlední. Takový styl výuky mimo jiné výborně vybalancovává teorii s praxí. Jindy bych se také asi moc nehrnula do technických předmětů, které se týkají třeba nahrávání. V té škole se mi ale tyhle věci tak přiblížily, že mě upřímně zajímají.

V čem konkrétně jste pokročila nejvíc?

Asi v textování. Už tak je to klíčová součást skladby a já začala víc poslouchat své oblíbené interprety i z této stránky. Soustředím se víc na to, co chtěli textem říct a jak to udělali. Teď už si nedovolím nad textem mávnout rukou, snažím se vypsat ze sebe to nejlepší. V tomto ohledu mám teď naštěstí plodné období. Napadá mě spousta námětů.

Vznikaly v Londýně vaše nové písničky?

Určitě. A když ne celé, přivezla jsem si domů spoustu nápadů, které teď dodělávám a opracovávám.

Vydala jste zatím dvě minialba. Chystáte se na celé album?

Mám pro ně připravený materiál, tedy asi deset písniček. Na některých je potřeba ještě trochu pracovat, ale většinou jsou v základu hotové. Pomáhají mi s nimi koproducent Boris Weber a kytarista z mé skupiny Ondra Fiedler. Já se hodně soustřeďuji na skládání motivu na piano, na texty a melodické linky, Ondra zase přináší skvěle riffy.

Budou texty na desce pouze anglické?

Kdybych napsala nějaký text v češtině, asi by nebyl pro mě. Napsala bych ho nejspíš pro svou mámu, anebo pro nějakého jiného interpreta. Mně samotné se nejlépe zpívá v angličtině, takže i texty se mi tak dobře formulují. Tuším, že nejenom ty na mém prvním albu, ale i všechny mé další budou v angličtině.

Myslíte si, že například diváci na Kryštof kempech, mezi nimiž je i spousta dětí, mají šanci jim rozumět a pochopit je?

Máte pravdu, občas se mi stává, že odehraju koncert, a když odcházím z pódia, ptám se sama sebe, jestli mi ti lidé vůbec rozuměli. Nakonec mám ale vždycky pocit, že je to zbytečná starost. Jako posluchač jsem nikdy nevnímala hranice. Když jsem poslouchala například nějakou norskou kapelu, která rovněž norsky zpívala, nebyl to pro mě problém. Pokud má písnička dobrou melodii a harmonii, osloví mě a baví mě, i když nerozumím textu.

Jak dlouho tedy budeme na vaše album čekat?

Ještě malá chvilka to bude. Zatím se na něm pracuje a já tu práci nechci uspěchat. I když je někdy mravenčí a jedná se třeba o detaily, kterých by si nemusel běžný posluchač všimnout. Chtěla bych ale připravit písničky svědomitě a až o nich budu přesvědčena, pak deska vyjde.