Článek
Černobílá fotografie je ideální pro zobrazení ženské krásy ve všech formách. Nemusí se jednat jen o akty, stačí proniknout do tváře té které dámy a okamžitě je jasné, že její oči dokážou nejlépe promlouvat v barvách černé a bílé.
Toto tvrzení snad nejlépe potvrzuje portrét herečky Jany Brejchové z roku 1989. Souměrná tvář dámy je zarámovaná jejíma štíhlýma rukama. Na jedné z nich se skví prsten, který koresponduje s jiným šperkem, křížkem na krku. Ale hlavním klenotem jsou oči Jany Brejchové. Veliké, krásné a hlavně smutné oči. Černobílá forma snímku tento fenomén ještě více vypichuje do prvního plánu.
Akty pojímá Skoupilová spíše jako hluboké psychologické sondy než coby transparentní erotickou vyzývavost. Její pojetí má v sobě něžnou intimitu a ladnost pohybu. Vytrčená ňadra jsou spíše jemnou připomínkou skryté ženskosti než symbolem výrazné sexuality.
Když pak konfrontuje krásu matek a dcer na jenom obraze, nebrání se odhalené nahotě, ale vždy ji používá s rozmyslem, hledá její další rozměr a hlavně v ní nalézá mateřskost.
Herečka Zora Jandová kojí své dítě. Její odhalené ňadro působí v takto pojaté kompozici naprosto přirozeně. Dlouhé černé vlasy a jemně pootevřená ústa vypadají mnohem více smyslně než obnažený prs.
Autoportréty pojímá Skoupilová civilněji. Neexhibuje na nich za každou cenu. Její role, do kterých se na snímcích stylizuje, představují pouze výmluvné symboly. Gejša, Erotomanka či Žena v domácnosti jsou nejen názvy jednotlivých děl, ale také role, které žena hraje v tomto světě. Petra Skoupilová je ve své tvorbě pouze definuje a poukazuje na ně.
| Petra Skoupilová: Ženy a jiné |
|---|
| Nikon Photo Gallery, Praha, do 29. září |