Využil při něm klenotu tohoto bývalého německého luteránského města, obrovského dřevěného kostela Míru, který má dokonalou akustiku pro barokní i klasicistní díla, o něž Adamus rozšířil festival.

Závěrečný festivalový víkend přinesl v pátek Mozartova Dona Giovanniho a v sobotu Purcellovu operu Dido a Aeneas.

První operu si vzal na starost sám Adamus se svým orchestrem Capella cracoviensis, druhou italský dirigent a cembalista Fabio Bonizzoni s festivalovým orchestrem i sborem. Uvedení bylo poloscénické, odehrávalo se na malém pódiu v přízemí, kde byl umístěn orchestr. Zejména v Donu Giovannim využil Adamus i okolní prostor k menším hereckým akcím sólistů bez historických kostýmů. Vtipný byl již začátek, když jakoby omylem začali hrát předehru ke Cosi fan tutte, která bude uvedena až za rok.

Dirigent Jan Tomasz Adamus a Wioletta Chodowicz (Donna Elvíra) při Mozartově Donu Giovannim na festivalu ve Šwidnici

Dirigent Jan Tomasz Adamus a Wioletta Chodowicz (Donna Elvíra) při Mozartově Donu Giovannim na festivalu ve Šwidnici

FOTO: Tomasz Pietrzyk

V podobně žertovném duchu se pokračovalo. Giovanni zpíval proslulé Zastaveníčko na klíně divačky v 1. řadě, kazatelna byla místem objevení se komtura, ale nikdy nebyla překročena únosná hranice. Mezi polskými sólisty vévodili i u nás z hostování v Národním divadle známí Wioletta Chodowicz jako Dona Elvíra, Sebastian Szumski jako Giovanni či nadějný Krystian Krzeszowiak jako Ottavio. Méně se však dařilo Marzeně Lubaszkové (dona Anna). Pochvalme i krakovský orchestr dobových nástrojů, v němž hraje i několik Slováků.

V mnohem statičtějším Purcellovi, což je dáno i barokním původem díla, je zpracován příběh z Vergilovy Aeneidy a pěvečtí sólisté byli vesměs zahraniční. Z nich zmiňme aspoň představitelku Didony Španělku Marii Hinojosu.