O tématu svědčí i podtitul jedné části, který říká: žila jsem jeho život a ne svůj. Žena nesmí držet hubu a krok, snaží se Sommerová radit v další. Byla jsem hladová po lásce, učila jsem se mít ráda, tak se jmenují další vyznání nebo charakteristiky příběhů žen středního věku, které v knížce dokumentuje. Většinou to jsou úřednice, učitelky, veterinářky nebo důchodkyně, jež se po úspěchu autorčiných titulů O čem sní ženy 1 a 2 Sommerové opět svěřily se svými osudy.

"Miluju ho pořád a toho, že jsem se rozvedla, jsem nikdy nelitovala," zní zdánlivý protimluv, který se může stát klíčem k tématu i ke třetímu pokračování. Osud ženy je podle autorky často životem služky, vykonávající neplacenou otročinu, kterou je zachován lidský rod. Je prý mnohdy živořením bité spasitelky, která je tu pro pro všechno, jenom ne pro sebe, zklamáním ambicí zbavené samičky, neúspěšné přesto, že dostala od Boha větší talent než většina průměrných mužů.

Muži ženy zneužívají

"Ženy jsou krásné silné bytosti, ochotné k oběti a k pomoci bližním," řekla loni Sommerová Právu v rozhovoru. "Jsou blíž životu, protože vnímají budoucnost z hlediska ekologického, stejně jako nade vše upřednostňují citové vztahy - k mužům, dětem i k ostatním ženám. Jsou vnímavé, soucitné, schopné řešit problémy, které život přináší, a neunikají před nimi na rozdíl od mužů. Muži se odtrhli od života, nemusí se snažit ve vztahovém ani rodinném životě. Zneužívají ženinu empatii, ochotu a lásku."

Nejnovější reportáže Olgy Sommerové potvrzují, že se ponížením žen trápí nejen oběti samé, ale i další lidé, zdánlivě nezúčastnění, kteří se k partnerům, rodičům i dětem chovají s úctou a zájmem. To možná vysvětluje obrovský úspěch už třetí knihy, ve které se v lecčems opakuje již jednou řečené.