Skotský prozaik Peter May: Čtenář ztotožněný s hrdinou, to je hlavní

Hlavním hrdinou jeho knih je bývalý policista Fin Macleod, který se vrací na rodný ostrov, kde žil osmnáct let.

Setkává se tam jak s bývalou láskou Marsailií Macdonaldovou, tak i se spolužáky. Řeší zároveň případy vražd, které mají příčiny v dávné nenávisti.

Asi žádnou, i když mi jeden nakladatel řekl, že knihy skotských autorů netisknou. Možná to byla nedůvěra k severským detektivkám a můj román The Blackhouse (původní název knihy Skála - pozn. red.) vzbuzoval pocity z temného ostrova Lewis v odlehlém severském prostředí vnějších Hebrid. Byl jsem ale rád, že se anglická vydání přidala poté, co francouzský překlad získal ohlas.

Myslím, že to není nejdůležitější. Spíš mě těší, že se s jeho zkušeností a charakterem ztotožňují čtenáři. A to je to hlavní. Prožil totiž těžký život a tím je oslovuje.

To už je dávno. Bylo mi dvaadvacet a cenu jsem získal za dva články o skotském malíři Fergusi Hallovi. První jsem napsal o jeho výstavě v londýnské galerii. Zanedlouho mi volal, že ho producent série o Jamesi Bondovi požádal o vytvoření čarodějnických tarotových karet. Bonda tehdy hrál Roger Moore a karty hrály v dílu Žít a nechat zemřít významnou roli. Šéfredaktor pokládal za správné články navrhnout na cenu, kterou jsem pak získal.

Stát se spisovatelem bylo mé přání od dětství. Otec byl učitel a matka velká čtenářka, takže jsem se psát a číst naučil, ještě než jsem šel do školy. První knížku jsem napsal jako čtyřletý. Byla o skřítkovi jménem Ian, dvě kapitoly psané tiskacími písmeny. Umístil jsem ji na YouTube, takže si ji může každý prohlédnout.

To je také dávná minulost. The Reporter byla má první vydaná kniha. Tehdy jsem pracoval jako novinář a hrdina příběhu byl pochopitelně investigativní reportér. Chtěl jsem ukázat různé charaktery i podmínky tohoto druhu práce. Ozvala se BBC, abych rozšířil téma a vytvořil seriál. Myslel jsem si, že to bude jednoduché, navíc jsem měl pocit, že se mi knihu podařilo dobře napsat, ale přesvědčil jsem se, že scenáristika je pořádně tvrdá práce.

Je to samozřejmě úplně jiný druh práce - najít hlavní téma, naučit se postavit dialog, vytvořit charaktery postav, to vše propojit. Je to dobrá škola. Navíc jsem potřeboval peníze a scenáristika je samozřejmě placená daleko lépe než novinařina. Můj problém byl, že jsem chtěl psát romány. Musím říci, že zkušenost z té práce je dobrá, protože jsem se naučil disciplíně, což samozřejmě platí i pro novinařinu. Musel jsem ale pracovat rychle a držet se úkolů produkce.

Zkušenost to byla mimořádná. Byl jsem první západní spisovatel, který tam tak pracoval. Detektivní práce je tam zcela jiná než v Evropě či Americe, kde je důležité zkoumání motivů. Číňané motivům nepřikládají takovou důležitost, celý obraz skládají z drobných střípků. Rozdílná byla i práce s využitím techniky a moderních technologií. Byl jsem v Šanghaji v době, kdy tam byly malé domky a uličky. Pomalu se však rodilo město s velkými mrakodrapy. Při vší mimořádnosti na to moc rád vzpomínám. Někdy s lehkým mrazením v zádech.