Ve své přednášce nazvané Smrt kinematografie pak mluvil o nadvládě textu nad obrazem nebo o nových cestách, které se před tvůrci otevírají.

„Kinematografie je mrtvá už dávno. Zabily ji televizní dálkové ovladače,“ tvrdil.

„Diváci se totiž z pasivních pozorovatelů stali aktivními. Mohou měnit program, přepínat. Když si to tak vezmete, samotné sezení v kině je vlastně absurdní. Desítky dospělých sedí v tmavé místnosti, dvě hodiny se nehýbou a zírají na místo kdesi před sebou. Vždyť je to hrozně nepřirozená zábava. Její pravidla však prosákla i do jiných odvětví,“ řekl režisér.

„Například v operách a divadlech se také zhasíná, ačkoli ještě tak před dvěma sty lety byla představení hrána před plně osvětleným hledištěm. Diváci na ně totiž chodili pozorovat spíš jeden druhého než samotné herce na jevišti,“ dodal.

Nadvláda textu

Kina podle Greenawaye zabil i divácký nezájem: „Jen pět procent Američanů vidí filmy v kině. Zbylých devadesát pět si je stahuje nebo čeká, až vyjdou na DVD. To sice znamená, že lidi kinematografie zajímá, ale velké sály už pro ně nejsou atraktivní.“

Kromě samotného distribuování filmů se Greenaway vymezoval také vůči způsobu, jakým jsou snímky vyprávěny. „Jsme svědky totální nadvlády textu nad obrazem. Většina produkce jsou takové ilustrace ke slovům. A to je špatně. Hlavní je přece obraz. Plátno je přece k tomu, aby se na něm sdělovaly myšlenky vyjádřené obrazem, nikoli textem,“ řekl.

Navázal pak otázkou pro diváky: „Díváte se na filmy, abyste viděli příběh?“ Podle něj jsou mnohem důležitější jiné prvky: „Kdybyste mi měli převyprávět děj svého oblíbeného snímku, byli bychom za pár minut hotovi. Vypravěčské vzorce se opakují, ale to, co ve vás skutečně zanechá dojem, je práce s hudbou, barva, zvuky, montáž. Samotný příběh je jakýmsi lepidlem, které drží tyto prvky pohromadě.“

Herce Greenaway charakterizuje jako „ty, kteří předstírají nevědomost, že jsou sledováni“. Jejich úloha si však zaslouží novou definici. „Nová kinematografie by se měla obejít bez tradičního pojetí herců, kamery a scénáře. Po pravdě řečeno nevím, jakými prostředky toho dosáhnout, ale když se podíváme do historie, spousta nových uměleckých nápadů byla ve své době neakceptovatelných – třeba abstraktní malba nebo opuštění harmonie v hudbě.“

Člověk, který není na obrazovce, neexistuje

Greenaway pak v této souvislosti poukázal i na skvělou dostupnost moderních technologií, které hrají v proměnách filmu zásadní roli.

„Svatá trojice už pro nás není Bůh, Syn a Duch svatý, ale mobil, počítač a kamera,“ zažertoval. „Možnost snímání mají dneska všichni. Natáčíme a jsme natáčeni. Troufnu si dokonce tvrdit, že člověk, který není na nějaké obrazovce, jako by neexistoval. Jsme zachycováni na fotkách, ve videozáznamech i na bezpečnostních kamerách.“

Na závěr přednášky pak divákům promítl několik svých světelných experimentů s díly starých výtvarných mistrů.