Článek
Hru Hypermarket napsal totiž slovenský dramatik Viliam Klimáček (1958) a text získal 2. Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní hru v soutěži, jíž se od počátku účastní kromě českých i slovenští autoři.
Estébák i manažer
Volba hypermarketu jako místa, kde se střetávají osudy dnešních hrdinů, je dobrou trefou, stejně jako galerie postav - prodavačka posléze prostitutka, člen ochranky, bývalý estébák honosící se historkou (možná i vymyšlenou) o tom, jak ho "nasadili na Havla", manažer hypermarketu a jeho žena, neúspěšná herečka dabující příšerné telenovely. Trochu z toho obrazu vypadává postava její matky, bývalé recitátorky, jejíž tklivý příběh se už v textu ocitá na hranici vážnosti a parodie.
Klimáčkova hra, snad nechtěně, snad záměrně reagující na kultovní "cool" hru Shopping and fucking honí trochu mnoho zajíců, jakoby autor chtěl zmapovat co nejvíc dnešních jevů: nakupování, sex, prostituci, telenovely, alkohol, drogy, estébáckou minulost, mezigenerační odcizení, honbu za castingem zahraničních filmů, rakovinu, peníze...
Inscenaci v režii Michala Dočekala jakoby to ještě bylo málo, a tak ve výčtu pokračuje a přidává hudební párty, dýdžeje i mediální povrchnost bulváru. Ovšem to, co v Klimáčkově textu jen vtipně zašumí, se v Boudě II ilustruje až příliš doslovně, za pomoci množství lepenkových figurín, statistů, světelné show, dýmu a filmových dotáček a živé videoprojekce, z níž se už stává obnošená vesta dnešních inscenátorů.
Mikroporty na hlavách herců jsou zbytečné, pokud se s jejich zvukem nepracuje tak, aby to posloužilo tématu odcizení. Nepatřičně ale působí v inscenaci, kde se vzdor originálnímu a divácky kontaktnímu prostoru hraje v konvenci psychologického, případně dramaticky nadsazeného herectví. A když na scénu vjede i napucovaná sponzorská škodovka, ocitáme se na nebezpečné hranici toho, co má být shozeno a co se vlastně shazuje.
Bloudění z telenovely
Herci to rozhodně nemají lehké. Tam, kde se pohybují v bariérách nadsázky, jsou přesvědčivější než tam, kde upadají do melodramaticky vyhrávaných pasáží, které jakoby zabloudily z parodované telenovely.
Jana Janěková ml. je pozoruhodná v poloze pragmatické holky nasazující si masku cynického odstupu, Petra Špalková sklízí úspěch jako neúspěšná herečka Karin. Její dialog s Janěkové prostitutkou Evou, kterou si přišla "okouknout" kvůli filmové roli, patří ke světlým momentům inscenace. Nejcelistvější i výrazově nejbohatší postavu vytvořil Jan Novotný v bývalém estébákovi Petrovi.
Nejméně příležitosti k vytvoření živých postav dostal David Matásek coby prototyp suverénního manažera i manžela Ian a Jana Boušková v stereotypně o soucit žadonící matce Anně. V případě miss Heleny Houdové, která se objevila v malé roličce prostitutky, se o hereckém výkonu mluvit nedá.
Hypermarket Národního divadla doplácí na atraktivní scénickou ambaláž i psychologické vyhrávání, které potlačuje smysl a ironii Klimáčkova textu.
Viliam Klimáček: Hypermarket, režie Michal Dočekal, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Katarína Hollá, hudební spolupráce Michal Bureš, dramaturgie Marek Horoščák, produkce Jana Burianová. Premiéra 13. a 14. 6. v Boudě II Národního divadla