Hlavní obsah

RECENZE: Kožená poprvé s varhanami

Právo, Vladimír Říha

Nové album mezzosopranistky Magdaleny Kožené je překvapením zejména pro ty, kteří ji znají jako interpretku barokní hudby a moderny dvacátého století.

Magdalena kožená vydala nové album.

Článek

Písňovému žánru se věnuje již dlouho, ale převážně s klavírem. Poprvé natočila desku s německým varhaníkem Christianem Schmittem a pod názvem Prayer (Modlitba) se v ní věnuje duchovním písním. Dvaadvacet titulů natočila loni v bavorském Řezně a v Brně na společném koncertě se Schmittem část z nich představila koncertně. Album zahrnuje široké spektrum od baroka přes romantismus až po dvacáté století - to je ale zastoupeno jen jedinou písní u nás neznámého Francouze Maurice Duruflého.

Jinak zcela převažují J. S. Bach, Franz Schubert, Hugo Wolf, jednou skladbou jsou zastoupeni i Verdi a Purcell. Kožená odmítá vést hranici mezi duchovním a osobním. „Víra je něco osobního, ale pokud žijeme na této planetě, musíme věřit v nějakou vyšší sílu, ať je jí cokoli, a tak to cítím i při přednesu této hudby,“ říká.

Podání pěvkyně je výlučné, uveďme jako příklad židovskou Kadiš v Ravelově úpravě. Varhaník Schmitt jí decentním doprovodem vytváří skvělé pozadí, takže jediným záporem alba je odstrašující obálka bukletu, za niž odpovídají editor Jens Schünemayer a hlavně fotograf Harald Hoffman.

Reklama

Výběr článků

Načítám