Sick Of It All nenabídli posluchačům jen stylově čistou hudbu, newyorské hard core, které spojuje punkovou přímočarost s důrazným rytmem a tvrdým zvukem, pravý to podklad pro sociálně kritické texty. Diváci se dočkali jako v dobách největší slávy stylu přímého kontaktu s kapelou. Její členové neustále vybíhali dopředu na úplný kraj nevysokého pódia a zpěvák často nechával některé verše křičet diváky. Na scénu také vyskakovali posluchači, aby se vzápětí s kratičkým rozběhem vrhli zpět mezi poskakující zpocený dav, zatímco kapela sekala jednu důraznou skladbu za druhou, přičemž ty nové dobře ladily s klasickými.

Baskytarista Craig Ahead pro Novinky uvedl: "U hard core se předpokládá, že budete aktivnější, že nesledujete kapelu jen zpovzdálí. Jako všechno se to ale i toto s léty změnilo, z hard core se stala více zábava. Pro mě je to těžké. Já jsem vyšel z hraní ve sklepech, kde se sejdou vaši přátelé. Bylo to spíš jako párty. Když jsem byl malej kluk, byl pro mě hard core punk show, kde se pořádně uvolníte. Když hraje vaše oblíbená kapela, tak stojíte přímo před zpěvákem a zpíváte s ním. V refrénu se přidá každý a všichni skáčí z pódia. Cítíš, jak se tě dotýkají ostatní lidé, je to fakt dobrý."

Craig také přiznal, že raději hraje v Evropě: "Užívám si tam víc hraní, protože publikum má v sobě pořád hodně energie. Když přijedete do Polska, Československa nebo východního Německa, tak tam mají lidé v sobě oheň. Způsob, jakým reagují, je skvělý. Zato v Americe musíte dát dohromady silnou sestavu kapel, jinak lidi na koncert nepřijdou. Musí to být tak čtyři dobré skupiny a cena přitom musí být nízká. Lidé v Americe jsou velmi vybíraví. Musím se ale rozhodnout, jestli to přijmu, nebo s muzikou skončím. A já nemůžu skončit protože to mám skutečně rád."

Hraje v tom roli i to, že se navzdory obtížím Craig hudbou uživí: "Vydělám si dost peněz, abych mohl žít, ale boháč ze mě není. Stačí to na to, abych zaplatil svoje účty, a někdy ale musím přes léto pár týdnů pracovat, i když pořád méně často."