Bylo to kvůli tamním horkým pramenům, v nichž se panovník rád koupal. Vystavěl tam i palácovou kapli, kde byl 28. ledna 814 pohřben a která se pak po staletí stala místem jeho kultu, jenž horlivě podporoval i císař a český král Karel IV.

Cáchy k jubileu připravily tři souběžně probíhající výstavy. Dvě hlavní jsou v nově otevřeném Centre Charlemagne a Korunovačním sále cášské radnice, třetí je v Pokladnici dómu, ale ta je už jen velmi malým doplňkem.

Na radnici je představen život v době Karla Velikého, zbraně i mince, kamenné i dřevěné fragmenty z falcí a hradů. Zajímavá bilance středověké všednosti, jak se tomu dnes s oblibou říká. Centre Charlemagne zase nabízí ukázky karolinského umění, tedy iluminované rukopisy, zlatnické výrobky a slonovinové destičky. Všechno ukázky prvotřídního řemesla a malířského umění. Podobný soubor člověk uvidí možná jednou za život, protože všech patnáct vystavených rukopisů je trvale uzavřeno v bezpečnostních sejfech nejbohatších knihoven světa.

Škoda, že v Centre Charlemagne po skvělém úvodu (byť s pouhými osmadvaceti uměleckými exponáty) následuje cosi jako Karel Veliký od renesance a baroka až po 20. století, kde ve velkém množství dominují pouhé odlitky, různé náhražky a fotografie. Bylo by lepší celou tuto část přesunout jinam a originály karlovské doby společně s archeologickými nálezy ponechat na jednom místě věnovaném pouze středověku, se kterým si Karel Veliký plně vystačí.

Díky koncepci zvolené organizátory má sice výstava pompézně tři části, ale v mnohém tím ztratila na atraktivitě a koncentraci.

Celkové hodnocení: 65 %