Jak vlastně Bohemia Jazz Fest vznikl?

Vlastně proto, že jsem si koupil na Šumavě u Prachatic chalupu. S manželkou a dcerou jsme do České republiky začali jezdit častěji, byli jsme tu třeba šest týdnů v kuse, což se nikdy předtím po sametové revoluci nestalo.

Opravili jsme chalupu a já začal víc jezdit po republice. Na krásném náměstí v Prachaticích jsem si jednou uvědomil, že je obrovská škoda, že z devadesáti devíti procent slouží jen jako parkoviště. Představil jsem si, že by bylo krásné, kdyby se na něm konal jazzový festival. Jazz je totiž činnost, o které toho vím nejvíc a znám všechny důležité lidi na světě, takže ta úvaha byla z mé strany logická.

Jazzový kytarista Rudy Linka.

Jazzový kytarista Rudy Linka

FOTO: PRÁVO - Milan Malíček

To byl impuls k uspořádání Bohemia Jazz Festu. Pracovat jsme na něm začali v roce 2005 a o rok později se konal první ročník v Prachaticích, Českých Budějovicích a Praze. Od té doby se každý rok hraje jazz na několika náměstích a vstup je zdarma.

Proč zrovna na náměstích?

Když jezdím hrát do Itálie, jsem vždycky fascinován, že se na tamních náměstích, ať je to ve velkém, nebo malém městě, pořád něco děje. Trhy, přehlídky, koncerty, divadelní představení. Náměstí jsou úžasný prostor pro setkávání lidí s kulturou.

Na těch českých ale byla podle mě architektura daleko hezčí než muzika, která se tam příležitostně hrála. Chtěl jsem to změnit a zvát kvalitní jazzmany.

Jaký byl na první ročník ohlas?

Překvapivě výborný. Myslel jsem si, že na koncerty přijde na každé náměstí po padesáti lidech, kterým se to bude líbit, protože to jsou fanoušci jazzu. Po součtu počtu na všech koncertech ale přišlo sedmnáct tisíc lidí, kteří byli nadšení. Od té doby se nám hlásí další velká města, která by o Bohemia Jazz Fest stála.

Letos se odehraje na devíti místech a já jsem přesvědčen, že příští rok přibude nejméně jedno další. Vypadá to, že se posuneme i do Ostravy, která má o festival eminentní zájem.

Myslím si, že rolí našeho národa není montovat auta, která si vymyslí někdo jiný.

Proč jste se rozhodl uspořádat festival se vstupem zadarmo?

Chtěl jsem to od začátku, byl to jeden z hlavních předpokladů. Jednou jsme hráli v Písku. Já si otevřel místní noviny a přečetl jsem si, že v tom městě žije nejlepší kanadský bluesový kytarista. Jeho jméno, které bylo v tom článku uvedené, jsem ale neznal, a přitom jsem byl přesvědčen, že ty nejlepší bluesové kytaristy znám.

Uvědomil jsem si, že v České republice se v novinách může objevit cokoli. Pokud někdo novináři řekne, že je nejlepší kanadský bluesový kytarista, tak to v těch novinách bude. Chtěl jsem to uvést na pravou míru a pozvat do republiky opravdové hvězdy, byť je v Česku třeba nikdo nezná.

Považoval jsem přitom za nefér, aby lidé platili za vstupenku na někoho, jehož jméno třeba neznají a o kom nejsou přesvědčeni. Obrátil jsem se tedy s prosbou o finanční podporu na zástupce měst a mecenáše.

Jak je to s kulturou v New Yorku, kde většinu roku žijete?

V New Yorku platíte za všechno a hodně. Přesto je tam v ulicích tolik kultury, že se jí dostatečně nabažíte. Filharmonie, jazzmani, bluesmani, folkaři i rockeři vystupují zadarmo venku, protože město jejich koncerty zaplatí a nabízí je lidem jako propagaci kultury.

Radní nebo mecenáši chtějí, aby každý občan New Yorku i jeho hosté ty největší umělce slyšeli a viděli. Metropolitní muzeum má vstupné, které činí asi dvacet dva dolary. Je to ale doporučené vstupné. Když přijdete s jedním dolarem, vstupenku vám dají, protože ji dotuje město.

Líbilo by se mi, kdyby to bylo podobné i v České republice. Myslím si navíc, že když dostane každý Newyorčan kulturu zadarmo, český občan si ji zaslouží víc. Šedesát let sem přece velcí umělci nejezdili, tak by se to mělo napravit.

Jakou pozici má Bohemia Jazz Fest ve světovém měřítku?

Loni na něj přišlo osmdesát šest tisíc diváků, a to znamená, že je jeden z největších na světě. Jezdí na něj už i jazzoví novináři, kteří ve světě něco znamenají. Muzikanti jsou z něho také nadšení, většina chce na festivalu hrát a na rovinu říkám, že kapela, která třeba stojí šedesát tisíc eur, je ochotná hrát na Bohemia Jazz Festu za dvacet tisíc eur.

Rudy Linka žije ve Spojených státech.

Rudy Linka žije ve Spojených státech.

FOTO: PRÁVO - Milan Malíček

Proč? Protože na tom festivalu chce být. Patnáct tisíc lidí, kteří poslouchají hudbu, kterou jinde třeba poslouchá jenom pět set lidí, je úžasná motivace pro každého. Je to i skvělá propagace České republiky.

Loni jste přišel s projektem postavit na střeše pražského Rudolfina jazzový klub. Jak jste v této snaze pokročil?

K dostavbě Rudolfina jsem vytvořil výbor. Je složený z úžasných lidí, kteří jsou přesvědčeni, že je to dobrá myšlenka. Až skončí letošní Bohemia Jazz Fest, budeme společně v prosazení záměru pokračovat. Po festivalu budu mít například schůzku s panem ministrem kultury Hermanem. Už jsem se s ním jednou sešel. Je to velice inteligentní a příjemný člověk, muž na svém místě. Bude to jedna z velmi důležitých schůzek.

Rád bych to ale uvedl na pravou míru. Tiskem proběhla zpráva, že Rudy Linka chce na střeše Rudolfina postavit kavárnu a jazzový klub. To je ale velmi zjednodušené. Hlavní myšlenkou je obnovit oblast kolem Rudolfina. Podle mě nemůže tato ctěná budova začínat, až když člověk projde jejími dveřmi. Rudolfinum musí začínat o několik bloků dříve, musí lidi přitahovat. Leží na jednom z nejkrásnějších míst v Praze, které je ale z mého pohledu nevyužité.

Projel jsem kus světa a vím, jak to funguje jinde. Rudolfinum může být kulturním centrem Prahy, má k tomu skvělé předpoklady.

Jak podle vás Češi přistupují ke své kultuře?

Je tu spousta talentovaných lidí, kteří ale doplácejí na to, že nemají tolik možností být vidět a nejsou podporováni od státu ani mecenášů. Umění má v České republice obrovskou tradici. Nepřichází však nic nového a velkého, takže neustále žijeme z toho, co udělali naši předkové - Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů a další. Jsou tu například fantastické a krásné staré budovy, ale nejsme schopni k nim přidat nové.

Myslím si, že rolí našeho národa není montovat auta, která si vymyslí někdo jiný. Jednou se to může otočit a ta auta bude montovat někdo jiný, někdo levnější. Jednou z rolí našeho národa je však zcela určitě udržovat a rozvíjet to obrovské kulturní dědictví, které má.