Vaše prvotina obsahovala hlavně přepracování lidových písní, zatímco na novém albu Tincian převažují autorské skladby. Ke psaní textů vás inspirovaly tragické osudy generace tzv. ukradených dětí, odebraných bílými Australany rodilým Austrálcům na převýchovu. Je to tak?

Přesně tak to bylo. Poprvé v životě jsem měla pocit, že musím něco říct. Vyprávět pravdivý příběh o skutečných zvěrstvech. Aboridžinci jsou tak zvláštní a inspirující, jejich kultura je bohatá a duchovní, vyzařují neuvěřitelnou radost ze života a vyrovnanost. A přitom je rasismus v Austrálii pořád tak silný!

Setkala jsem se s lidmi přímo zasaženými násilným odebíráním dětí jejich rodičům. Cítila jsem, že v naší části světa o tom nevíme dost, a začala psát svou první píseň Plentyn. Pamatuji si ten okamžik přesně. Seděla jsem v zadní části kamiónu s náhonem na všechna čtyři kola, probíjeli jsme se červenými písky a ten příběh ze mě doslova prýštil.

V té době jsem kojila dceru a představovala si nepředstavitelné. Že přijde nějaký úředník a sebere mi ji. Bez opravdového důvodu, jen kvůli ignoraci. Otřesné!

Melodie vašich písní působí půvabným, povznášejícím dojmem. Přitom texty jsou často bolestivé. Kde se vzal ten kontrast?

Nemyslím si, že jde o záměrný kontrast. Mně se vlastně líbí temnota a bolest. Jsem velmi dramatická osobnost a zároveň mám ráda krásnou hudbu. Miluji v hudbě napětí, něco, co mě donutí intenzivně prociťovat.

Často to vychází z rytmu, ale i z krásných melodií. Velšské lidové písně mívají nádherné nápěvy a ponurý obsah. Pravděpodobně mě to ovlivnilo.

Je pravda, že Peter Gabriel potvrdil kontrakt na album poté, co ho jeden ze členů kapely vezl v taxíku a pustil mu vaši první desku?

Úplně přesně tak to nebylo. Jde sice o velmi romantickou historku, ale s vydáním alba přímo nesouvisí. Náš bubeník Ali si opravdu vydělával v Londýně jako taxikář a jedním z jeho slavných pasažérů byl i Peter Gabriel. Zrovna jsme vydali debut, Ali mu pár písní zahrál a Peterovi se prý líbily.

Ale teprve o čtyři roky později, když jsme měli hotovou nahrávku Tincian, na Gabrielově labelu Real World si ji poslechli a líbila se jim, přišla nabídka smlouvy. Historka z taxíku sice započala jistou komunikaci, ale nešlo o určující faktor.