Josef Führich (1800–1876) byl malířem, který získal řemeslnou jistotu pod vedením svého otce, dokonalost stylu vybrousil v Itálii, nakonec přesáhl Čechy a natrvalo odešel pracovat do Vídně. Ačkoli se snažil o moderní pojetí náboženských motivů, přesto (možná i právě proto) svou tvorbou navazoval na dílo našich barokních mistrů Kupeckého, Škréty a hlavně Brandla.

S ním ho spojuje touha sundat svaté z nebe, přiblížit je obyčejnému člověku na zemi. Brandl to řešil tak, že si za modely sakrálních postav vybíral žebráky, opilce i povětrné ženštiny.

Führich posouvá romantismus k realističtějšímu vyjádření, hodně sází na expresivní gesta figur a především vypráví na ploše plátna příběhy. Pávě dějovost je oním zásadním posunem k modernismu. Příkladem budiž malířovo ztvárnění Krista. Pojal ho na tu dobu dosti netradičně, jako uhlem kreslený mužský akt. Ukřižovaná postava, která odhaluje vše v plné nahotě, musela být v té době avantgardním vizuálním experimentem. Proč pojal světce takto, můžeme se jen domýšlet. Jaký příběh nám malíř vlastně vypráví?

Josef Führich, Panna Marie Immaculata, 1823

Josef Führich, Panna Marie Immaculata, 1823

FOTO: archív výstavy

Ale i tam, kde Führich drží dané téma v obvyklejších dimenzích, přibližuje nadpozemské bytosti našemu hmotnému světu. Vždyť Panna Marie Immaculata má tvář stejnou jako dívky, které potkáváme na ulici, a anděl, který zvěstuje pastýřům, má téměř moderní vizáž metrosexuála.

V tom vězí Führichova modernita, jeho práce mají přesah do současnosti. Zobrazované figury jsou blízké i dnešnímu člověku a nepůsobí jako zoufale zaprášené rekvizity z depozitáře.

Josef Führich: Z Chrastavy do Vídně
Oblastní galerie Liberec, do 14. září

Celkové hodnocení: 80 %